Č. 10.541.


Živnostenské právo. — Řízení správní: Pro posouzení včasnosti odvolání, jež podalo živn. společenstvo bez osvědčení o příslušném usnesení představenstva, je rozhodné, došlo-li zmíněné osvědčení, podané dodatečně, k podacímu úřadu ještě ve lhůtě rekursní.

(Nález ze dne 16. května 1933 č. 5622.)
Věc: Marie P. v O. proti zemskému úřadu v Praze o včasnost odvolání živn. společenstva.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: K žádosti st-lky ze 17. ledna 1929 udělil jí okresní úřad v Milevsku výměrem z 12. března 1929 se zřetelem na velmi nepříznivé výdělkové a majetkové poměry ve smyslu ustanovení odst. 6 § 13 a) živn. ř. dispens od předložení průkazu způsobilosti k nastoupení a samostatnému provozování smíšeného obchodu podle § 38 živn. ř. Nař. rozhodnutím vyhověl žal. úřad odvolání společenstva smíšených živ- ností v O. a zrušil v odpor vzatý výměr v podstatě proto, poněvadž st-lka nesplnila podmínky živn. řádu pro udělení dispense od průkazu způsobilosti.
O stížnosti na toto rozhodnutí podané uvážil nss:
Stížnost vytýká nař. rozhodnutí nezákonost, resp. vadnost řízení jedině proto, že žal. úřad věcně rozhodoval o odvolání jako o opravném prostředku společenstva včas podaném, ačkoliv odvolání bylo podáno opožděně, poněvadž společenstvo výpis ze společenstevního protokolu, ze kterého by bylo patrno, že se představenstvo společenstva usneslo na podání odvolání, předložilo po uplynutí odvolací lhůty. Podle toho je na sporu toliko otázka včasnosti opravného prostředku podaného společenstvem smíšených živností v O. do výměru okresního úřadu v Milevsku z 12. března 1929.
Nss již v nál. ze 14. února 1929 č. 3066, který byl uveřejněn ve sbírce při nál. Boh. A 8353/30, vyslovil právní názor, že rekurs živn. společenstva, k němuž nebyl ve smyslu 2. odst. § 187 živn. zák. č. 259/ 24, obdobného s ustanovením § 116 c) odst. 2 živn. ř. připojen starostou společenstva podepsaný výpis z protokolu o schůzi příslušného společenstevního orgánu, nelze uznati za rekurs živn. společenstva, jenž by po zákonu mohl býti předmětem instančního rozhodování; zejména dovodil nss, že nepředložení tohoto listinného osvědčení cit. zák. předpisy vyžadovaného nelze pokládati za pouhou formální vadu, nýbrž že osvědčení to jest takovou esencielní součástí a náležitostí, která odvolací podání činí teprve odvoláním společenstva jako od něho pocházejícím pravým a platným projevem vůle jeho.
Z toho jest patrno, že lze považovati podání společenstva naříkající určité opatření živn. úřadu jen tehdy za řádný opravný prostředek podaný živn. společenstvem, bylo-li doloženo shora uvedeným listinným osvědčením ve lhůtě rekursní. Není-li průkaz ten přiložen, není podání to opravným prostředkem živn. společenstva a nemůže tvořiti základ pro instanční rozhodovací činnost živn. úřadu. Je proto pro posouzení včasnosti odvolání, jež podalo živn. společenstvo ve smyslu odst. 2 § 116 c) živn. ř. bez zmíněného listinného osvědčení, rozhodnou okolnost, zda došlo zmíněné listinné osvědčení ještě ve lhůtě rekursní příslušnému úřadu podacímu.
Ze správních spisů jest patrno, že podání společenstva smíšených živností v O. označené jako odvolání z výměru okresního úřadu v Milevsku z 12. března 1929 — doručeného společenstvu dne 14. března 1929 — došlo k okresnímu úřadu v Milevsku 28. března 1929 bez výpisu z protokolu o usnesení představenstva společenstva na podání odvolání, a že byl výpis ten uvedeným společenstvem dodatečně předložen dne 6. května 1929. Ježto však lhůta k podání opravného prostředku činila podle správného právního poučení, připojeného k výměru okresního úřadu v Milevsku z 12. března 1929 15 dnů, došel řečený výpis po lhůtě a nemohl již propůjčiti podání tomu právní povahu řádného opravného prostředku jmenovaného společenstva.
Leč nebylo-li lze považovati uvedené odvolání za opravný prostředek jmenovaného společenstva, nemohlo podání to tvořiti předmět instančního rozhodování žal. úřadu. Na tom nemůže nic změniti okolnost, že z podnětu žal. úřadu byla výměrem okr. úřadu v Milevsku z 19. dubna 1929 poskytnuta uvedenému společenstvu 8denní lhůta k předložení výpisu z protokolu a že společenstvo ve lhůtě té výpis z protokolu skutečné předložilo, neboť jak shora bylo dovoděno, ustanovení odst. 2 § 116 lit. c) živn. ř. obsahuje materielní předpis o předložení průkazu o tom, že předpoklady v odst. 1 tohoto § uvedené jsou splněny, a nešlo tedy o pouhou formální vadu, o jejímž odstranění jedná § 19 odst. 3 vl. nař. č. 8/28.
Jestliže za tohoto stavu věci žal. úřad rozhodoval o odvolání jako o řádném a včas podaném opravném prostředku společenstva, kvalifikoval nesprávně po stránce právní uvedené podání a rozhodoval instančně, nemaje před sebou opravného prostředku legitimované strany. Je proto rozhodnutí to v rozporu se zákonem.
Citace:
Č. 10541. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 969-971.