Čís. 14484.

Vyhražený rekurs proti usnesení soudu první stolice nelze spojiti s dovolacím rekursem proti usnesení rekursního soudu.
(Rozh. ze dne 27. června 1935, R I 666/35.)
Prvý soud povolil na základě konečného usnesení ze dne 19. července 1934 vymáhajícímu věřiteli exekuci nuceným zřízením zástavního práva (usnesením ze dne 10. října 1934). Rekursní soud usnesením ze dne 29. prosince 1934 exekuční návrh zamítl. Důvody: Soud prvé stolice povolil exekuci, ač tehdy konečné usnesení nebylo ještě vykonatelné. S dovolacím rekursem do tohoto usnesení spojil vymáhající věřitel i rekurs do rozhodnutí prvého soudu ze dne 10. září 1934, jímž byl rekursu do konečného usnesení přiznán odkladný účinek.
Nejvyšší soud odmítl rekurs a nevyhověl dovolacímu rekursu.
Z důvodů:
Stěžovatel, jenž spolu s dovolacím rekursem napadá i usnesení prvého soudu ze dne 10. září 1934, do něhož nebylo podle druhé věty § 524 c. ř. s. ve spojení s § 78 ex. ř. samostatného opravného prostředku, nemůže s dovolacím rekursem proti usnesení rekursního soudu spojiti vyhrazený rekurs proti usnesení prvého soudu. Podle § 515 c. ř. s. ve spojení s § 78 ex. ř. mohou arci strany v případech, ve kterých není dovolen samostatný opravný prostředek proti některému usnesení, své stížnosti na toto usnesení uplatniti opravným prostředkem proti nejbližšímu rozhodnutí, jež lze bráti v odpor. Zákonným předpokladem však jest, že týž soud, který vydal rozhodnutí samostatným opravným prostředkem neodporovatelné, později vydá jiné rozhodnutí, proti němuž byl podán přípustný opravný prostředek k soudu nejblíže nadřízenému a s nímž byl spojen vyhrazený rekurs. Nelze však spojiti vyhrazený rekurs proti usnesení prvního soudu s dovolacím rekursem proti usnesení rekursního soudu, k nejvyššímu soudu, takže by soud třetí stolice rozhodoval proti předpisu § 3 j. n. s přejítím soudu druhé stolice přímo o rekursu proti usnesení prvního soudu. Takový s dovolacím rekursem spojený a k nejvyššímu soudu řízený vyhrazený rekurs proti usnesení prvního soudu je nepřípustný a musil býti odmítnut (§ 526 odst. 2 c. ř. s.).

Citace:

Čís. 14484.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 544-545.