NPD documents search: Váž. civ., 9 (1927), sv. 1

Čís. 3476.

Pro nárok hajného na placení služného jest výlučně příslušným okresní soud, třebas v žalobě bylo se po případě domáháno též zaopatřovacích požitků dle zákona ze dne 18. března 1921, čís. 130 sb. z. a n.
(Rozh. ze dne 6. února 1924, Rv I 1043/23.)
Žalobce byl hajným na panství žalovaného. Byv dne 21. prosince 1921 propuštěn, domáhal se na žalovaném uznání, že propuštění jest neplatné, že jest žalovaný povinen zaplatiti žalobci 3 339 Kč od 1. ledna 1922 do podání žaloby a nadále platiti mu 834 Kč měsíčně a pro případ zamítnutí tohoto žalobního žádání, domáhal se aspoň přiznání zaopatřovacích požitků dle zákona ze dne 18. března 1921, čís. 130 sb. z. a n. Procesní soud prvé stolice (krajský soud v M.) žalobu zamítl, otázkou příslušnosti se nezabývav. Odvolací soud rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů i s předchozím řízením a odmítl žalobu.
Důvody:
V tomto sporu domáhal se žalobce na žalovaném, na jehož velkostatku sloužil jako lesní hajný, především placení služného pro neoprávněné prý propuštění. Pro případ, že by bylo uznáno, že propuštění stalo se právem, domáhal se žalobce placeni zaopatřovacích požitků po rozumu zákona ze dne 18. března 1921, čís. 130 sb. z. a n. Vedle toho žaloval žalobce ještě o zaplacení 1 200 Kč jakožto náhrady za náklad vynaložený na deputátní pole. Pokud jde o nárok na placení služného, je zřejmo, že jest to nárok ze služebního poměru. Protože pak na jedné straně je majitel velkostatku, na druhé lesní hajný a tohoto vzhledem k povaze služeb, k nimž je povolán, jak Nejvyšší soud již ve svém rozhodnutí ze dne 9. března 1920, R I 113/20 otištěném ve sbírce Vážného čís. 434 vyslovil, jest počítati k výpomocným silám, při lesním hospodářství zaměstnaným, jde při uvedených nárocích o nároky, jaké uvádí § 49 čís. 6 j. n. a o nichž v případě sporu podle tohoto ustanovení jednati a rozhodovati jsou příslušny okresní soudy. Neméně patřil před okresní soud i nárok na náhradu učiněných nákladů. Podle §u 104 j. n. nemohou spory, pro něž jsou příslušny okresní soudy, přeneseny býti na soudy sborové a to ani dohodou stran. Po rozumu §u 477 čís. 3 c. ř. s. jsou rozsudky, vynesené soudem, který ani výslovným dohodnutím stran se nemohl pro rozepři státi příslušným, zmatečny. V tomto sporu, majícím za předmět shora uvedené nároky, jednal a rozhodl soud sborový a podle řečeného je tedy rozsudek i jednání mu předcházející zmatečné. Okolnost, že domáháno se ve sporu po případě též zaopatřovacích požitků podle zákona ze dne 18. března 1921, čís. 130 sb. z. a n. a že pro tento nárok je podle §u 15 tohoto zákona příslušným samosoudce u sborového soudu, na uvedeném ničeho nemění, ježto tím se sborový soud příslušným i ohledně ostatních v přední řadě uplatňovaných nároků státi nemohl. Vzhledem k uvedené zmatečnosti, kterou trpí rozsudky nižších soudů, bylo po rozumu §u 513 a 477 c. ř. s. rozsudky ty zrušiti.

Citace:

Čís. 3476. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 206-207.