NPD documents search: Váž. civ., 20 (1938)

Čís. 16867
.
Zajištění reálního patronátu knihovním záznamem na zavazeném statku nelze povoliti na pouhé oznámení a žádost příslušného správního (okresního) úřadu nebo finanční prokuratury podle § 38, písm. c), knih. zák. a dvor. dekretu č. 577/1786, lit. c), č. 789/1806 a 113/1836 Sb. z. s., nýbrž lze jej zapsati do zemských desk buď podle soukromé listiny podle § 32 knih. zák., nebo podle veřejné listiny podle § 33 písm. a), knih. zák., má-li v obou případech listina náležitosti §§ 26, 33, písm. a), 32, písm. b), knih. zák., nebo podle exekučního titulu (§ 33, písm. b), d), knih. zák.).
(Rozh, ze dne 21. dubna 1938, R I 166/38.)
Dopisem ze dne 24. dubna 1937, č. 10826/37, oznámil okresní úřad v M. finanční prokuratuře v P., že na velkostatku »Ch.«, zapsaném ve vložce č. 382 zemských desk, vázne reální patronát k římskokatolickému kostelu a faře v Ch., o němž přísluší rozhodnouti správnímu úřadu, a požádal finanční prokuraturu, aby co nejrychleji zařídila knihovní vyznačení a zajištění patronátního práva a povinností na nemovitostech zapsaných ve vložce č. 382 zemských desk s vyznačením jejich veřejnoprávní povahy a předností před ostatními knihovními závadami. Poté finanční prokuratura podala na krajský soud civilní v P., odvolávajíc se na § 38, písm. c), knih. zák. a na dvorské dekrety č. 577/1786, lit. c), 789/1806 a 113/1836 Sb. z. s., žádost, aby byl podle shora uvedeného dožádání okresního úřadu v M. povolen ve vložce č. 382 českých desk zemských na listu C) spravení nepotřebující záznam reálního patronátu jako veřejnoprávního reálního břemene ve prospěch římskokatolického kostela a fary v Ch. s vyznačením přednosti před všemi knihovními věřiteli a na listu A) poznámka tohoto reálního patronátu jako' oprávnění. Prvý soud žádosti vyhověl, rekursní soud ji zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Je pravda, že církevní patronát může váznouti na statcích zapsaných v zemských deskách a ve velkém počtu případů také vázne bez knihovního vyznačení, a rovněž je pravda, že takový patronát může býti knihovně vyznačen. Ale z toho neplyne, že by mohl býti knihovně zapsán na pouhou žádost příslušného správního úřadu nebo finanční prokuratury bez náležitostí předepsaných v §§ 26, 31, 32 a 33 knih. zák. Dvorský dekret ze dne 4. ledna 1836, č. 113 Sb. z. s. se týká konkurenčiních příspěvků a na souzený případ se tedy nevztahuje, rovněž se naň nevztahuje dvorský dekret z 18. září 1786, č. 577 lit. c) Sb. z. s., který se týká zajištění státní pokladny. Dvorský dekret ze dne 24. října 1806, č. 780 Sb. z. s. se týká zajištění takových pohledávek, které se nehodí k soudnímu řízení, nýbrž o kterých politickým úřadům samým náleží je vyšetřiti, anebo rozhodnouti a je vymoci, ale v souzeném případě nejde o žádnou pohledávku. Zbývá tedy jedině ustanovení § 38, písm. c), knih. zák., podle něhož může býti knihovní záznam vykonán na požádání veřejných úřadů v případech, v kterých jsou podle své působnosti povolány, aby nařídily z úřední moci zajištění nároků státní pokladny nebo fondů neb ústavů, které jsou pod správou státu, země neb obce, jakož i náhradních nároků ze správy majetků, které jsou pod soudní péčí, a to zajištění zástavou. Jde tedy jedině o zajištění nároků. Avšak patronát jest soubor oprávnění a nároků, vztahujících se ke kostelu nebo k nižšímu církevnímu obročí, a tvoří jednotný a nerozlučný soubor práv a závazků, jež se nedají z celkového poměru vyjmouti a osamotniti (rozh. č. 1849 Sb. n. s.). Takový nerozlučný soubor obapolných práv a závazků, s nimiž jsou spojeny dalekosáhlé následky jak pro kostel a církevní obročí (živení zchudlého patrona), tak pro patrona (Stavební břemeno, opatřování kostelních potřeb a poskytování deputátů), § 38, písm. c), knih. zák. na mysli nemá a nelze to z jeho doslovu dovoditi, a lze proto patronát do zemských desk zapsati buďto na základě soukromé listiny podle § 32 knih. zák., nebo na základě veřejné listiny podle § 33 lit. a) knih. zák., v obou případech musila by však listina ta obsahovati výslovné prohlášení toho, jehož právo se má omeziti, zatížiti nebo zrušiti (§§ 26, 33, písm. a), 32, písm. b), knih. zák.), nebo cestou exekuční na základě exekučního titulu (§ 33, písm. b), d), knih. zák.), nikoli však na pouhé oznámení a žádost okresního úřadu anebo na pouhou žádost finanční prokuratury.

Citace:

č. 16867. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 599-601.