NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 2

Čís. 15135.

S odpůrčím nárokem lze kompensovati vzájemnou pohledávku proti odporovateli.
(Rozh. ze dne 17. dubna 1936, Rv II 493/34.)
Žalobce uvedl, že má proti své manželce Žofii V. vykonatelnou pohledávku 3800 Kč a že exekuce vedená k vydobytí této pohledávky nevedla k výsledku. Domáhá se proto, aby odstupní smlouva ze dne 28. dubna 1931, kterou Žofie V. odstoupila svou polovici své matce, žalované Františce H. za 15000 Kč, byla proti němu prohlášena za neúčinnou podle § 2 a § 4 od. řádu. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby a uvedla, že nevěděla při uzavření odstupní smlouvy o nějakých nárocích žalobcových, že smlouva tato nebyla uzavřena za účelem zkrácení věřitelů Žofie V. a že žalované takovýto úmysl její dcery nebyl znám. Případně namítla též protipohledávku 5000 Kč. Nižší soudy uznaly podle žaloby.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a uložil prvému soudu nové jednání a rozhodnutí
z důvodů:
Dovolání jest oprávněno, pokud vytýká rozsudku odvolacího soudu právní mylnost v příčině vzájemné pohledávky 5000 Kč, namítané žalovanou k započtení. Především nutno řešiti otázku, zda tvrzená vzájemná pohledávka ze zápůjčky se hodí vůbec k započtení se žalobním nárokem. K této otázce nutno přisvědčiti, neboť byť i žaloba domáhala se také toho, by kupní smlouva, jíž se odporuje, byla prohlášena proti žalobci za bezúčinnou, směřuje přece v podstatě k tomu, by žalobce dosáhl z prodané nemovitosti uspokojení svých vykonatelných peněžitých pohledávek, takže započtení nepřekáží nestejnorodost vzájemných pohledávek. Že započtení nevadí povaha žalobního nároku jako nároku odpůrčího, plyne i z ustanovení § 17 odp. ř., podle něhož s odpůrčími nárokem nelze kompensovati toliko vzájemnou pohledávku proti dlužníku. Správnost názoru zde hájeného nasvědčuje také ustanovení § 18 odp. ř., poněvadž výslovně připouští, by se odpůrce odporovatelův zprostil odpůrčího nároku tím, že uspokojí pohledávku, která přísluší odpůrčímu věřiteli proti dlužníku a za niž důsledkem úspěšného odporu ručí věcně podle § 14 odp. ř. Uspokojení pohledávky odporujícího věřitele, jež má na mysli ustanovení § 18 odp. ř., se uskutečňuje však také tím, že mu důsledkem započtení zůstane částka, již by jinak musel zaplatili na vzájemnou pohledávku odpůrcovu. Tvrzená vzájemná pohledávka žalované ze zápůjčky hodí se proto ke kompensaci se žalobním nárokem, a měl tudíž první soud rozhodnouti, zda jest po právu čili nic, neboť je-li po právu, žalobní nárok započtením zanikl a musela by žaloba býti zamítnuta. První soud se vzájemnou pohledávkou vůbec nezabýval a neučinil potřebná skutková zjištění. Ani odvolací soud tuto vadu nenapravil. Věc není tedy pro nedostatek zjištění v příčině vzájemné pohledávky 5000 Kč zralá k rozhodnutí (§ 510 c. ř. s.).

Citace:

Čís. 15135. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 463-464.