Čís. 6162.

Poměr a rozdíl skutkových podstat § 391 tr. zák. a § 71 tr. zák. přest.
Právní újma s hlediska §§ 391, 405 tr. zák., užil-li pachatel před úřadem nepravého vysvědčení živnostenského společenstva k dosažení dispense od průkazu způsobilosti k provozování živnosti, postihuje jednak stát v jeho právu na rozhodování podle pravých a správných okolností, jednak živnostenské korporace, které mají právní zájem na tom, aby se jejich členy stali jen kvalifikovaní jednotlivci.
(Rozh. ze dne 21. března 1938, Zm IV 52/38.)
Nejvyšší soud, přezkoumav trestní věc proti A. a spol., obžalovaným pro zločin podle §§ 405 a 391 tr. z., vyhověl zmateční stížnosti veřejného žalobce, uplatněné z důvodu zmatečnosti podle § 385, č. 1 b) tr. ř., rozsudek odvolacího soudu z tohoto důvodu zmatečnosti zrušil co do obžalovaného A. ve výroku o kvalifikaci trestného činu a kvalifikoval tento čin jako zločin podle §§ 405, 391 tr. z., tedy že obžalovaný A. užil nepravé veřejné listiny, jiným zhotovené, znaje tuto její vlastnost.
Z důvodů:
Proti rozsudku odvolacího soudu uplatnil veřejný žalobce zmateční stížnost z důvodu zmatečnosti podle § 385, č. 1 b) tr. ř. Odvolací soud jednak převzetím skutkových zjištění prvého soudu, jednak samostatným zjištěním některých skutků uznal pravdivým, že obžalovaný A. podal v srpnu 1936 zemskému úřadu žádost o dispens od průkazu způsobilosti pro truhlářskou živnost ve smyslu § 18 zák. č. 259/1924 Sb. z. a n., že tuto žádost doložil vysvědčením k-ského všeobecného živnostenského spolku, opatřeným datem 1. května 1928 a potvrzujícím, že obžalovaný byl v době od 10. října 1919 do 1. dubna 1923 zaměstnán jako stolařský učeň a pomocník u J. v K. (v Maďarsku), že vysvědčení to mu zhotovil F. v roce 1928 za úplatek 800 Kč, dále že se obžalovaný nikdy neučil stolařství, tedy ani v K. ne. Konečně zjistil odvolací soud, že obžalovaný v žádosti za dispens podotkl také, že připojený výučný list neodpovídá předpisům, že tedy obžalovaný nemá potřebných dokladů o způsobilosti vykonávati samostatně stolařství a že žádá za prominutí těchto dokladů.
Odchylně od soudu první stolice, který v činu shledává zločin užití nepravých veřejných listin podle §§ 405, 391 tr. z., kvalifikoval odvolací soud čin ten jen za přestupek padělání výkazních papírů podle § 71 přest. tr. zák., vycházeje při tom z úvahy, že obžalovaný sice jednal v úmyslu oklamat veřejný úřad, ale za účelem dosažení zaměstnání, pokud se týče výživy, a že z činu nemohla nikomu, ani státu, vzejíti právní újma.
Tento právní názor odvolacího soudu označuje zmateční stížnost veřejného žalobce právem jako mylný.
Listiny uvedené v § 71 přest. zák. jsou převážně veřejnými listinami a padělání jich, spojené s právní újmou pro někoho nebo s možností právní újmy, je trestné podle § 391 tr. z., pokud se týče podle §§ 405, 391 tr. z., jestliže nespadá pod výjimky uvedené v § 71 přest. tr. zák.
Srovnají-li se předpisy § 391 tr. z. a § 71 přest. tr. zák., vysvitne z nich, že se skutkové podstaty trestných činů v nich uvedených od sebe liší nejen tím, že u přestupku podle § 71 přest. tr. zák. musí pachatel jednati za účelem dosažení zaměstnání, výživy či podpory, což se nevyžaduje u zločinu podle § 391 tr. zák. (ač i tu může býti tato okolnost) a že u zločinu podle § 391 tr. z. (resp. §§ 405, 391 tr. z.) musí bezpodmínečně nastati i právní újma pro někoho anebo aspoň možnost její, což zase není nutné u přestupku podle § 71 přest. tr. zák. (ač ovšem zpravidla také nastane), nýbrž že se liší od sebe hlavně tím, že při přestupku padělání výkazních papírů musí jíti o listiny taxativně v § 71 přest. tr. zák. vypočtené a že rozsah a důležitost právní újmy, která paděláním listiny vznikne nebo může vzniknouti, nesmí podle zřejmého ducha zákona býti u přestupku podle § 71 přest. tr. zák. většího rozsahu (č. 5743 Sb. n. s.).
Podle zjištění odvolacího soudu, nahoře uvedených, užil obžalovaný padělaného vysvědčení o učňovské a pomocnické době za tím účelem, aby oklamáním úřadu dosáhl jednak dispense od výkazu způsobilosti pro živnost stolařskou, jednak vydání jiné veřejné listiny, opravňující ho ne k nastoupení služby u někoho, ale k samostatnému provozování živnosti.
V souzeném případě z užití padělané listiny mohla vzniknouti právní újma, t. j. škoda na právech, na něž se právě vztahuje padělaná listina.
Tato právní újma postihuje jednak stát v jeho právu na rozhodování podle pravých a správných okolností, takže stát má právní zájem na tom, aby státní úřady nebyly při svém rozhodování mýleny nepravými a nesprávnými údaji, jednak tato právní újma postihuje příslušné živnostenské korporace, které mají právni zájem na tom, aby se jejich členy stali jen kvalifikovaní jednotlivci.
Z uvedeného plyne, že tato právní újma přesahuje rámec, který měl na mysli zákonodárce při stanovení výjimečných případů padělání veřejných listin, uvedených v § 71 přest. tr. zák. Nespadá proto jednání obžalovaného pod výjimky uvedené v § 71 přest. tr. zák.
Ani okolnost, zjištěná odvolacím soudem a též nahoře uvedená, že totiž obžalovaný ve své žádosti za dispens poznamenal, že jím připojený výučný list neodpovídá předpisům a že nemá potřebných dokladů pro získání průkazu způsobilosti, nevylučuje možnost právní újmy, ježto obžalovaný v žádosti nepřiznal, že připojené vysvědčení je padělané a že obsah jeho je nepravdivý. Zřejmě tedy jeho připojení sledovalo účel, aby úřad nabyl přesvědčení, že obžalovaný má aspoň tři a půl roku řádné praxe stolařské u mistra, a aby se proto odhodlal k poskytnutí žádané dispense.
Není též pochybnosti, že jde o listinu veřejnou ve smyslu § 391 tr. zák., třebas cizozemskou. Jak vyslovil nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 19. února 1932, č. j. Zm IV 706/31, vyneseném v souvislé trestní věci proti F., byly v době před rokem 1929 podle sdělení maďarské vlády maďarské průmyslové korporace ve smyslu předpisů v Maďarsku platných oprávněny vydávati a razítkem opatřovati výučné listy, jakož i potvrzovati dobu učební. Tím jsou dostatečně osvědčeny náležitosti veřejné listiny, jež byla vydána mimo území účinnosti civilního soudního řádu, platného na Slovensku a Podkarpatské Rusi, jak je tento ve třetím odstavci § 315 vyžaduje, aby šlo totiž o listinu, vystavenou buďto vrchností v rámci její úřední působnosti, anebo osobou hodnověrnou v oboru její působnosti, která se podle práva platného v místě vystavení pokládá za veřejnou listinu s plnou mocí dokazovací.
Když tedy při tom bylo zjištěno, že listina byla padělaná, že to obžalovaný věděl a přes to jí užil, a když — jak nahoře bylo dovozeno — mohla z jejího užití vzniknouti újma rozsahu značného, je v jednání obžalovaného skutková podstata zločinu podle §§ 405, 391 tr. z. Mýlil se proto odvolací soud, když zrušil co do kvalifikace zjištěného činu obžalovaného rozsudek soudu první stolice a čin ten podřadil jen ustanovení § 71 přest. tr. zák., a zavinil tím zmatek uvedený v § 385, čís. 1 b) tr. ř. Nejvyšší soud proto vyhověl odůvodněné zmateční stížnosti veřejného žalobce, odvolací rozsudek zrušil ve výroku o kvalifikaci činu obžalovaného A. a čin ten kvalifikoval za zločin užití nepravých veřejných listin podle §§ 405, 391 tr. z.

Citace:

č. 6162. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1939, svazek/ročník 20, s. 172-175.