Čís. 16354.

I. Výpovědná lehota podľa § 31 (2) lit. b) zák. č. 154/1934 Sb. z. a n. nebola zachovaná, keď bola výpověď zaměstnancovi doručená až v prvý deň kalendárneho štvrfroka, ku koncu ktorého bola daná.1
II. Keď zaměstnavatel’ neuplatnil za výpovědnej lehoty dovod, ktorý mu zaměstnanec za trvania tejto lehoty zavdal k předčasnému zrušeniu pracovného poměru, vzdal sa tým práva na prepustenie zamestnanca.2
(Rozh. z 22. septembra 1937, Rv III 713/37.)
Podľa přednesu žaloby žalobník zaměstnaný bol u žalovaného ako úradnik od r. 1919, tedy dlhšie než 15 rokov, a preto mu podľa § 31 (2) lit. b) zák. č. 154/1934 Sb. z. a n. prislúchala trojmesačná výpovědná lehota ku konců kalendárneho štvrťroka. Dna 1. októbra 1936 doručený mu bol list, v ktorom mu dal žalovaný výpověď ku dnu 31. decembra 1936. Podľa stanoviska žaloby výpoveďou, danou až v prvý deň kalendárneho štvrfroka, výpovědná lehota nebola zachovaná, tak že výpověď platila až ku konců ďalšieho kalendárneho štvrfroka, totiž ku dňu 31. marca 1937. — Žalobou domáhal sa toho, aby žalovaný zaviazaný bol zaplatiť mu služebné požičky na dobu od 1. januára 1937 do 31. marca 1937. — Žalovaný bránil sa proti žalobě tým, že výpověď ku konců kalendárneho štvrfroka mohla byť platné daná ešte aj v prvý deň dotyčného štvrfroka, tedy 1. októbra 1936 tým viac, že list napisal a dal na poštu už dňa 30. septembra 1936, a že inak mal aj dovod k předčasnému zrušeniu pracovného poměru, lebo žalobnik sa behom výpovednej lehoty dopustil voči němu hrubých urážok. Súd I. stolice pokladal výpovednú lehotu podľa § 31 (2) lit. b) zák. č. 154/1934 Sb. z. a n. za záchovanú a žalobu zamietol. Odvolací súd jeho rozsudoik změnil a žalobě čiastočne vyhověl. Z dóvodov: V súdenom případe nie je sporné, že žalobníkovi prislúchala podľa § 11 (2) lit. b) zák. č. 154/1934 Sb. z. a n. trojmesačná výpovedná lehota ku konců kalendárnebo štvrťroka, a ide predovšetkým. o to, či táto výpovědná lehota bola zachovaná. Nebolo sporné, že list žalovaného zo dna 30. septembra 1936, ktorým dal žalobníkovi výpověď ku dňu 31. decemibra 1936, bol žalobníkovi doručený až dňa 1. októbra 1936. Je pravda, že žalovaný list napísal. už dňa 30. septembra 1936, tedy ešte před tým, než sa výpovědná lehota započala. Bolo však na ňom, aby aj dostal žalobník tento list včas, totiž tak, aby mal trojmesačnú výpovednú lehotu celu nezkrátenú. Mal sa tedy žalovaný postarat o to, aby list obsahujúci výpoveď doručený bol žalobníkovi v takom čase, aby v svojej výpovednej lehote nebol skrátený. Tým však, že žalovaný podal spomienutý list na poštu len dňa 30. septembra 1936 odpoludnia, tak že žalobníkovi nebol doručený toho istého dňa, ale až na druhý deň, totiž dňa 1. októbra 1936, o ktorom dni sám žalovaný uznal, že má byť započítaný do výpovednej lehoty, sám žalovaný zapríčinil neskoršie doručenie listu z 30. septembra 1936 žalobníkovi a tým nedovolené skrátenie výpovednej lehoty, ktoré žalobník nie je povinný uznat. — Co sa tvrdenia žalovaného týká, že bol oprávněný žalobníka zo služby předčasné přepustit, nemá toto významu, lebo podta přednesu žalovaného staly sa tvrdené okolnosti vo výpovednej lehote, a žalovaný ani netvrdil, ani nedokázal, že žalobníka pre tento dovod zo služby ihneď přepustil a tým zrušil výpověď danú žalobníkovi vyššie spomenutým listom.
Najvyšší súd dovolaciu žiadost zamietol.
Dovody:
Nejvyšší soud neshledal zákonného důvodu, aby napadený rozsudek odvolacího soudu byl změněn aneb rozvázán. Neuplatnil-li dovolatel zrušovacího důvodu vůči žalobci jako svému zaměstnanci, ač ho snad mohl právem propustiti i za trvání výpovědní lhůty, vzdal se tím práva na propuštění. Musel proto dovolatel zachovati zákonnou výpovědní lhůtu, což se však — jak správně dovodil v napadeném rozsudku odvolací soud — nestalo.
Bylo proto dovolací žádost jako bezzákladnou zamítnouti.

Porov.: Úr. sb. č. 2117.
Porov.: Úr. sb. č. 1423, 3441 (I).

Citace:

č. 16354. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 278-279.