Authors:
= Váž. tr., 7 (1925)
PDF

Čís. 1934.


Byl-li obžalovaný před vynesením rozsudku při hlavním přelíčení uražen spoluobžalovaným, nemůže ho pro urážku na cti stíhati, nezachoval-li se podle druhého odstavce §u 263 tr. ř.
(Rozh. ze dne 20. března 1925, Zm II 15/25).
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona právem:
Rozsudkem okresního soudu v Javorníku ze dne 16. září 1924 porušen byl zákon v ustanovení §§ů 56 a 263 tr. ř., rozsudek ten se zrušuje a obžalovaná Marie W-ová sprošťuje se podle §u 259 čís. 3 tr. ř. z obžaloby pro přestupek proti bezpečnosti cti podle §u 487 tr. zák., jehož se prý dopustila tím, že dne 21. srpna 1924 při hlavním přelíčení u zemského soudu v Opavě křivě obviňovala spoluobžalovanou Vandu G-ovou ze zločinu vyhnání plodů, spáchaných i na jiných osobách, aniž obviňování to šlo tak daleko, by nabylo vlastností, které tu podle §u 209 tr. zák. býti musí, by se stalo zločinem utrhání na cti. Důvody:
Právoplatným rozsudkem okresního soudu v Javorníku ze dne 16. září 1924 byla Marie W-ová odsouzena pro přestupek proti bezpečnosti cti podle §u 487 tr. zák. Přestupek ten spatřuje okresní soud v tom, že Marie W-ová u hlavního přelíčení dne 21. srpna 1924 u zemského soudu v Opavě proti ní pro zločin vyhnání plodu konaného, před vynesením rozsudku obviňovala křivě Vandu G-ovou ze zločinu vyhnání plodů spáchaných i na jiných osobách. Podle protokolu o tomto hlavním líčení byla tehdáž Vanda G-ová přítomna jako spoluobžalovaná pro zločin podle §§ů 5 a 144 tr. zák., nežádala však při tomto přelíčení dne 21. srpna 1924 potrestání Marie W-ové pro přestupek urážky na cti, ani si nevyhladila takový návrh, jak toho vyžaduje předpis §u 263 odstavec druhý tr. ř. a nebyla proto již oprávněna, žalobou dne 11. září 1924 u okresního soudu v Javorníku podanou dodatečně žádati potrestání Marie W-ové. Uvedený předpis musí býti zachován, by vyhověno býti mohlo ustanovení §u 56 tr. ř., podle něhož o všech souběžných činech trestných vydán býti má jediný konečný rozsudek. Od pravidla toho lze se uchýliti jedině za podmínek §u 57 tr. ř., kterých však v tomto případě nebylo.
Citace:
č. 1934. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 176-177.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).