NPD documents search: Váž. civ., 16 (1934), sv. 2

Č. 360.

Zabírání bytů: * Vydala-li 2. instance rozhodnutí, kterým se zabírají místnosti, na něž se nevztahuje zabírací nález stolice prvé, jest rozhodnutí to pro nepříslušnost odvolací stolice zrušiti.
(Nález ze dne 19. března 1920 č. 1741.)
Věc: Karel Sgall v Hlinsku (adv. Dr. Strauss z Chrudimi) proti okresní politické správě v Chrudimi o zabrání bytu.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Městský úřad v Hlinsku zabral rozhodnutím z 28. října 1919 čís. 33 dle § 6 nařízení z 22. ledna 1919 čís. 38 sb. z. a n. veškeré místnosti v domě stěžovatelově čís. 614 se nalézající, »pokud dle shora citovaného nařízení obcí zabrány býti mohou, a sice 2 místnosti v přízemí«.
Předkládaje odpor stěžovatelem proti tomuto rozhodnutí podaný, sdělil tento úřad okresní správě politické v Chrudimi, že dle jeho náhledu jest odpor ten bezdůvodný, »poněvadž 3 osoby mají celý dům a dala by se při dobré vůli věc upraviti, poněvadž bytový úřad spokojil by se v přízemí s kuchyní a 1 místností a v cestě smírného vyřízení i pouze s kuchyní a spižírnou«.
Okresní správa politická vydala pak rozhodnutí následujícího znění: »Výměrem městského úřadu v Hlinsku ze dne 28. října 1919 č. 33 zabrány byly Vám ve Vašem domě čp. 614 v Hlinsku 2 místnosti v přízemí. Z tohoto výměru podal Jste odvolání. Okresní správa politická v Chrudimi v uvážení té okolnosti, že co obchodník ručním vyšíváním, ač doma švadlen nezaměstnáváte, máte nárok na ponechání Vám potřebných místností, uznává 2 místnosti v přízemí do dvora ležící, a to kuchyni a spíž za místnosti ve smyslu nařízení z 22. ledna 1919 čís. 38 sb. z. a n. pro Vás přebytečné a proto potvrzuje v odpor vzatý výměr městského úřadu v Hlinsku a zamítá Vaše odvolání co zákonem nedoložené.«
O stížnosti vytýkající naříkanému rozhodnutí nezákonnost a provedenému řízení vadnost uvážil nejvyšší správní soud takto:
Jak ze spisů a zvláště z porovnání nálezů obou správních stolic vysvítá, zabral městský úřad v Hlinsku v domě stěžovatelově 2 místnosti v přízemí do ulice, kterých užívá stěžovatel jako místností obchodních; žalovaný úřad ponechal sice tyto místnosti obecním úřadem zabrané stěžovatelovi jako potřebné pro jeho povolání, uznal však zároveň 2 jiné místnosti do dvora ležící, označené v situačním náčrtu jako spíž a kuchyně za místnosti pro stěžovatele přespočetné a potvrdil zabírací nález v odpor vzatý.
Tím porušil žalovaný úřad svou kompetenci nařízením z 22. ledna 1919 č. 38 sb. z. a n. mu přikázanou, neboť okresní správa politická jest dle § 24 tohoto nařízení oprávněna v řízení odvolacím rozhodovati jen v mezích podaného odporu jako instance druhá. Mohl tedy žalovaný úřad, shledal-li námitky stěžovatelovy důvodnými, toliko celý zabírací nález v odpor vzatý zrušiti a bylo by pak věcí obce, aby po provedeném novém řízení v 1. instanci vzala v úvahu, zdali by nebylo přípustno zabrání některých jiných místností v domě stěžovatelově se nalézajících. Vydal-li však žalovaný úřad na místě městského úřadu sám ve věci nový zabírací nález, třeba jej označil jako rozhodnutí o odporu stěžovatelově, jest nález tento rozhodnutím instance prvé, tedy nálezem úřadu nepříslušného a slušelo jej již z tohoto důvodu dle § 7 zákona o správním soudě jako zmatečný a zákonu se příčící zrušiti.
Nejvyšší správní soud nemusil se proto zabývati již dalšími námitkami stížnosti, k tomu se odnášejícími, že zabrané místnosti jsou součástí bytu stěžovatelova a že nejsou vzhledem k počtu členů jeho rodiny, pak jeho povolání místnostmi přespočetnými po rozumu § 3 citovaného nařízení.

Citace:

Čís. 13982. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 413-415.