NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 1

Č. 6576.

Domovské právo: O bydlišti kočovného kramáře podle § 4, odst. 1 dom. zák. z roku 1863.
(Nález ze dne 23. května 1927 č. 10432).
Věc: Obec L. (adv. Dr. Kar. Wendt z Čes. Budějovic) proti zemské správě politické v Praze (za zúč. obec Sv. J. adv. Dr. Jan Sixta z Prahy) stran domovského práva J. P. a jeho rodiny. Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výnosem z 22. ledna 1925 rozhodla osp v Čes. Budějovicích ve sporu obce Sv. J. s obcí L., o dom. právo Jaroslava P. na základě §§ 4, 35 a 40 dom. zák. z 3. prosince 1863 č. 105 ř. z., že uznává ho za příslušníka obce l-cké a to z důvodu, že v době, kdy tyto obce se rozdělily ve dvě samostatné obce, t. j. dne 13. prosince 1922 i před tím výlučně bydlil v obci L.
Zsp nař. rozhodnutím odvolání obce L. nevyhověla: — — —
Stížnost namítá: Odst. 1 § 4 dom. zák. z r. 1863 má slovem »bydliti« na mysli, že určitá osoba obývá v obci byt, tedy místnost v obytném stavení, při čemž se předpokládá i vůle osoby té nějaký čas v tomto bytě setrvati. Toho u Jaroslava P. a jeho rodiny nebylo a není, poněvadž neměl vůbec žádného bytu v obci, nýbrž dle vlastního doznání jezdil jako kočující kramář s vozem již po dlouhou dobu po světě od místa k místu a zastavil se jenom čirou náhodou právě v kritickou dobu v L. Není-li však splněn předpoklad prvého odstavce § 4 uvedeného zákona, je ve smyslu 3. odstavce téhož § rozhodna pro přidělení dohoda, kterou obec L. a Sv. J. ujednaly.
Nss shledal stížnost bezdůvodnou.
Odst. 1 § 4 zák. ze 3. prosince 1863 č. 105 ř. z., mluvě o »bydlení« má zajisté na zřeteli pobyt zakládající řádné bydliště. Bydlištěm rozumí se podle obecného smyslu slova toho i podle zákonných ustanovení (§ 16 jur. normy z r. 1852, resp. § 66 nyní platné jur. normy z 1. srpna 1895 č. 110 ř. z.) místo, v němž se někdo usadí s úmyslem zdržovati se tam. Bydliště v tomto smyslu může míti ovšem i kočovný obchodník, třebas neobýval právě místnost ve stavení, nýbrž svůj kočovný vůz, jsou-li splněny ony momenty bydliště charakterisující, totiž usazení se v určitém místě a onen úmysl. Otázka, jsou-li tyto momenty dány, není však již otázkou právní, nýbrž toliko skutkovou, kterou nemůže nss přezkoumati věcně, nýbrž toliko po stránce formální, s hlediska druhého odstavce § 6 zák. o ss.
Žal. úřad založil svůj úsudek, že Jaroslav P. s rodinou v lednu 1923, kdy se stalo rozdělení býv. polit. obce L. bydlil, t. j. měl bydliště v okrsku nynější politické obce L., jednak na protokolárních výpovědích Jaroslava P. sama, jednak na výsledku šetření provedeného četnictvem. Z výpovědí Jaroslava P. jest patrno, že týž nezastavil se na území nynější obce L. v kritické době jen náhodou, jak tvrdí stížnost, nýbrž že tam obýval již od roku 1914 do 1921 zprvu najatý byt a pak byt v obecním domě; že se vrátil na toto území na podzim 1922, že tam pobýval do konce března nebo dubna 1923 a že odtamtud odešel jen proto, že nemohl dostati bytu. To v podstatě potvrdilo i šetření četnictva. Dospěl-li na tomto základě žal. úřad ke zjištění, že Jaroslav P. se usadil v okrsku nynější obce L. v úmyslu zdržovati se tam, že tedy podle toho, co shora uvedeno, tam založil a měl v rozhodné době bydliště, nelze tomu vytýkati rozpor s pravidly správného myšlení, poněvadž uvedené okolnosti ne- pochybně svědčí o P-ovu úmyslu v území nynější obce bydliti.
Vad ve smyslu 2. odst. § 6 zák. o ss stížnost dotčenému zjištění žal. úřadu nevytýká a nss jich neshledal. Musí tudíž i nss podle 1. odst. téhož § vycházeti ze skutkové podstaty nař. rozhodnutí, že totiž Jaroslav P. měl v době rozdělení obce bydliště v okrsku nynější obce L. a nemůže pak shledati, že by byl v rozporu se zákonem výrok úřadu, jímž Jaroslav P. byl se svou rodinou jako příslušník přidělen ve smyslu 1. odst. § 4 dom. zák. této obci.
Pak nebylo však důvodu pro přidělení P-ovo podle dohody obcí po rozumu odst. 3 téhož §, poněvadž odstavec ten, jak ze slov »při nichž i tento důvod schází« patrno, je směrodatný jen tehdy, nejsou-li pro přidělení dány předpoklady stanovené v předchozích odstavcích.

Citace:

č. 6576. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 898-900.