NPD documents search: Váž. civ., 14 (1932), sv. 1

Č. 5244.

Nadace: Není porušením presentačního práva k nadaci, když k presentování oprávněný sice presentaci vykonal, avšak po pravoplatném neschválení této presentace přes vyzvání úřadu novou presentaci neprovedl a když pak úřad nadační místo propůjčil bez ohledu na právo presentační.
(Nález ze dne 28. prosince 1925 č. 2451).
Věc: Kollegiátní kapitola sv. ap. Petra a Pavla na Vyšehradě proti ministerstvu školství a národní osvěty o presentační právo k nadaci.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Vyhláškou z 3. února 1922 vypsala zsp v Praze konkurs na studentské nadání P. Jana R. (3. místo) per 300 K ročně. Po rozumu nadační listiny jest nadace, jak vyhláška uvádí, určena pro studující mladíky, a to a) především studující mladíky z rodiny R., b) nebylo-li by jich, pro takové z města Hlinska a c) při jich nedostatku pro chudé studující dobrých mravů a schopností; požitek této nadace přísluší od prvé latinské školy až do ukončení studií na vyšším gymnasiu. Vzhledem k tomu, že podle nadační listiny přísluší presentace kolegiátní kapitole sv. ap. Petra a Pavla na Vyšehradě, vyzvala zsp tuto kapitolu k provedení presentace a tato presentovala Václava C, žáka reálného gymnasia v ...; zsp však presentaci tu neschválila z důvodu, že presentát nevyhovuje podmínkám nadační listiny, pocházeje ze Žižkova, ježto dříve mělo býti přihlédnuto ke kompetentu Aloisů V., žáku I. třídy reál. gymnasia v Ch., jenž pochází z H. Proti tomu podala kapitola vyjádření, v němž podotkla, že žádost Aloise V. byla nedostatečně vystrojena, nejsouc doložena semestrálním vysvědčením, kterýžto formální nedostatek sám by stačil pro odmítnutí žádosti. Dalším důvodem, že kapitola nemůže presentovati Aloise V., jest, že vystoupil z církve katolické, takže by taková presentace odporovala duchu nadační listiny, což vyjádření dovozuje blíže. Min. škol. zamítlo toto vyjádření kapitoly, kteréž mu bylo předloženo jakožto odvolání, připojujíc k svému rozhodnutí z 26. listopadu 1922 tyto důvody: »Uchazeči o studentská nadání mají k svým žádostem připojiti průkazy o studijním prospěchu za poslední období. Požadavku tomu Alois V. vyhověl tím, že předložil mimořádný výkaz za IV. období školního roku 1921/1922, vydaný třídním profesorem, podepsaný ředitelem a opatřený razítkem ústavu. Podle nadačního listu jest nadání P. Jana R. určeno v prvé řadě pro studující mladíky z rodiny R-ovy, kdyby jich nebylo, pro studující z města H. a konečně, kdyby ani těch nebylo, pro chudé, mravné a talentované studující vůbec. Alois V. vyhovuje podmínkám pro druhou skupinu uchazečů, neboť studuje se velmi dobrým prospěchem na reál. gymnasiu v Ch., vykazuje velmi dobré chování a narozen jest v H., kde i bydlí jeho otec. V celém nadačním listu P. Jana R. není zmínky o tom, že by uchazeč musil býti náboženství řím.-katolického, aneb že by byl povinen se věnovati stavu duchovnímu. V důsledku toho je zřejmo, že žadateli Aloisu V. skutečně přísluší přednostní právo před Václavem C., který nejsa z H., patří do třetí skupiny uchazečů a měl by nárok na udělení nadačního místa teprv tehdy, kdyby tu nebylo uchazečů ze skupiny prvé nebo druhé«.
Proti tomuto rozhodnutí kapitola nepodala stížnost k nss-u.
Když po té kapitola, byvši zsp-ou vyzvána k nové presentaci, odmítla tuto provésti, a to motivovaným prohlášením, udělila zsp »bez presentace« nadační místo 3. Aloisi V. výnosem z 27. března 1923, z něhož se kolegiátní kapitola odvolala. Odvolání to bylo nař. výnosem zamítnuto. — —
Rozhoduje o stížnosti, řídil se nss těmito úvahami:
Stížnost spatřuje nezákonné dotčení práv kolegiátní kapitoly v postupu úřadu, že udělil nadaci »bez presentace«, ačkoli po právu měl přihlížeti k presentaci, kterou kapitola skutečně provedla, a to ve prospěch kompetenta Václava C, kdežto neměl uděliti nadaci Aloisu V.
Nss jest však toho názoru, že se namítané porušení práva presentačního nestalo. Jeť základní podmínkou toho, aby právo presentační, jehož výkon, jak nesporno v daném případě, úřad presentantu neznemožnil, nýbrž jej přímo k jeho výkonu vyzval, mohlo býti pokládáno za dotčené, — že úřad má před sebou skutečně provedenou presentaci. Nelze popírati, že podle svrchu vylíčeného stavu věcí taková presentace tu původně skutečně byla, když byl kapitolou označen Václav C. Než když potom žal. úřad jakožto konečná instance svým výrokem z 26. listopadu 1922 potvrdil výrok zsp-é, kterýmž tato neschválila presentaci Václava C, nutno v tom spatřovati rozhodnutí, že tato presentace pro státní úřad nadační vůbec neexistuje, a že presentační právo st-lčino může býti zrealisováno jen presentačním aktem novým. Když pak kapitola uvedený výrok konečné instance nevzala v odpor stížností podanou k nss-u, stal se tento výrok nezměnitelným a sluší nadále vycházeti z právního stavu, že st-lka do té doby presentačního aktu vůbec nevykonala. Tohoto aktu však neprovedla ani později, byvši, jak svrchu uvedeno, úřadem vyzvána k nové presentaci. Když se tedy ničeho nezměnilo na stavu, že pro nadaci nepresentovala, ač k tomu byla řádně vyzvána, nelze již z toho důvodu pokládati nař. akt úřadu, byť jím byla udělena nadace komukoliv, za porušení st-lčiných práv presentačních, a slušelo stížnost zamítnouti pro bezdůvodnost, aniž bylo věcně uvažovati o jejích vývodech, jimiž dovozuje, že kompetent, jemuž pak nadační úřad nadaci udělil, nevyhovuje podmínkám listu nadačního.

Citace:

Č. 5244. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 743-744.