NPD documents search: Váž. tr., 4 (1922)

Č. 10148.

Samospráva obecní (Slovensko): O podmínkách pro změnu hranic obcí podle zák. čl. XXII:1886.
(Nález ze dne 15. listopadu 1932 č. 17292.)
Věc: Město P. proti ministerstvu vnitra o změnu obecních hranic.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Josef B. a dalších 18 obyvatelů obce P. žádali, aby pozemek č. ... v P. ve výměře 3 kat. jiter, který jim byl z fondu P.-ského přidělen pro stavbu obytných domků a hospodářských budov, byl z území obce P. vyloučen a přivtělen k obci Š., poněvadž leží těsně u obvodu a vedle obytných stavení této obce. Župní úřad v Bratislavě vyhověl této žádosti a povolil změnu hranic podle § 148 zák. čl. XXII: 1886.
Odvolání obce P. zamítl žal. úřad nař. rozhodnutím a doplnil z úřední moci výrok župního úřadu ještě v tom směru, že z obvodu obce P. vylučuje a k obvodu obce Š. přivtěluje se ještě také spůlná pohraniční cesta č. kat... .
Své rozhodnutí opřel žal. úřad o tyto důvody: Stěžující si obec P. namítá ve svém odvolání, že župní úřad nebyl oprávněn povoliti změnu na základě § 148 zák. čl. XXII: 1886, neboť vyloučené parcely netvoří samostatné pusty, jakou má toto ustanovení na zřeteli, a majitelé parcel, i když by věcně předpoklady byly splněny, neměli práva o jich vyloučení žádati. Tomuto stanovisku obce P. možno dáti za pravdu jen potud, že v daném případě nejde o samostatnou pustu a župní úřad nesprávně proto opřel svůj výrok o předpis § 148 cit. zák. V postupu župního úřadu nelze však spatřovati podstatnou vadu řízení, nýbrž pouhou nesprávnou citaci, jestliže zák. čl. XXII: 1886 obsahuje jinou normu, na základě které mohl župní úřad požadovanou změnu povoliti. Takovou normou jest předpis § 155, jenž stanoví, že zemský úřad — před 1. červencem 1928, kdy nabyl účinnosti nový zákon o organisaci politické správy, župní úřad — rozhoduje o žádosti, chce-li majitel v území obce nebo pusty ležící parcelu přivtěliti do souvislého území jiné obce a to po slyšení zúčastněných obcí se zřetelem na ustanovení §§ 152 a 153. Podle cit. ustanovení jest předpokladem pro povolení změny hranic:
1. aby pozemky, jež mají býti k obvodu jiné obce připojeny, s jejím územím souvisely, 2. aby obec, z jejíhož území se určité pozemky vylučují, byla i nadále s to plniti zákonem jí uložené povinnosti administrativní i kulturní, 3. aby účelnost nového připojení byla odůvodněna bližší polohou, neb snadnějším přístupem ke středisku veřejné správy obecní a škole, než v obci dosavadní.
Tyto materielní předpoklady jsou obdobné jako při změně podle § 148. Stěžující si obec P. nebrojí nikterak ve svém odvolání, ani v usnesení obecního zastupitelstva ze dne 3. ledna 1924 proti tomu, že by některý z těchto předpokladů nebyl splněn. Nenamítá zejména nic proti tomu, že by změna byla tak dalekosáhlá, že by měla za následek nepříznivé finančně-hospodářské důsledky. Ze správních spisů jest zřejmo, že změny domáhali se majitelé všech vyloučených částic. Jde v celku o nepatrnou územní část ve výměře 1 ha 72 a 61 m2 (okrouhle 2 kat. jitra). Na parcelách těch postavili si žadatelé nové domky; obec P. neměla z nich doposud žádných příjmů a její finančně-hospodářská újma záleží pouze v nepatrném úbytku daně pozemkové. Pozemky souvisejí se zastavěnou částí obce Š., kdežto od obce P. jsou vzdáleny několik km. Již sama poloha a sklon obyvatelů bydlících v nových domcích do obce Š. — tím i zájmy veřejné správy — mluví pro povolení změny.
Stížnost podaná na toto rozhodnutí uplatňuje především, že žal. úřad nemohl jako úřad instanční vůbec věcně rozhodovati o přípustnosti změny hranic obcí podle § 155 cit. zák. článku, když 1. stolice tuto změnu povolila podle § 148.
Nss nemohl stížnosti v tomto ohledu přisvědčiti, poněvadž v daném případě šlo v prvé i druhé stolici o to, má-li určitá část území obce P. býti připojena k obci Š. Takovéto vyloučení části obce může se státi jak podle § 148, tak podle § 155 cit. zák. článku, šlo tedy při rozhodování o týž předmět a mohl tudíž žal. úřad, jakožto úřad odvolací, potvrditi výrok nižší stolice, že se má určitá část území obce P. od této obce odloučiti a přivtěliti k obci Š., třeba že se při tom opřel o jiné ustanovení zákona.
Stížnost vytýká dále, že žal. úřad nemohl změnu hranic podle § 155 povoliti, poněvadž podle tohoto paragrafu jsou náležitosti vyžadované pro změnu hranic jiné než podle § 148 a žal. úřad, který se mohl opříti jen o skutkový stav zjištěný 1. stolicí, opomenul řízení doplniti, jak to vyžaduje § 155.
Stížnost nemá sice pravdu, pokud dovozuje, že § 155 připouští změnu hranic jen tehdy, jde-li o dvě parcely téhož majitele, z nichž každá leží v jiné obci a které mají býti spojeny v jednu parcelu, neboť § 155 uvádí tento případ jen příkladem, což jest patrno ze slov »a zvláště«, kdežto jinak žádá zákon jen, aby šlo o přivtělení nějaké parcely do souvislého území jiné obce.
Naproti tomu musel nss shledati stížnost důvodnou, pokud uplatňuje, že vzdálenost pozemku, který byl od obce P. odloučen, není k obecnímu domu a obecné škole ve Š. menší, než k obecnímu domu a k obecné škole v P. Žal. úřad se touto otázkou nezabýval a neobíral se jí proto, poněvadž vycházel z nesprávného náhledu, že podmínky pro povolení změny hranic podle §§ 148 a 155 jsou identické.
Leč § 153 lit. b), kterého jest podle ustanovení § 155 šetřiti i při povolení změny hranic podle tohoto předpisu, stanoví, že možno změnu hranic povoliti jen, je-li prokázáno, že ti, kdož bydlí na obecním pozemku, který má býti odloučen, budou míti k novému obecnímu domu a k obecné škole blíže než v oné obci, ku které až dosud přináleží. Takovouto zvláštní podmínku pro změnu hranic § 148 nevyžaduje.
V důsledku svého nesprávného právního názoru, že podmínky §§ 148 a 155 jsou identické, nevyšetřil žal. úřad vzdálenost sporného pozemku od obecního domu a obecné školy v P., resp. Š. a neuvážil pak, jaký význam má tato vzdálenost pro přípustnost změny hranic. Pro tuto podstatnou vadu, která byla zaviněna nesprávným právním názorem, bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 11242. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 611-613.