NPD documents search: Váž. tr., 1-2 (1919-20)

Čís. 251.

Důvod § 170 čís. 1 tr. ř., vylučující vzetí svědka do přísahy, neodčiní se tím, že trestní stihání svědka pro dotyčný trestný čin jest vyloučeno.
(Rozh. ze dne 7. září 1920, č. j. Kr. I. 555/20.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalovaných do rozsudku krajského soudu v Hoře Kutné ze dne 10. června 1920, jímž vinnými byli uznáni zločinem podílnictví na krádeži, rozsudek ten zrušil a odkázal věc na soud nalézací, by ji znova projednal a rozhodl. Důvody:
Zmateční stížnost béře rozsudek soudu prvé stolice v odpor z důvodu zmatečnosti dle čís. 3 § 281 tr. ř., jejž shledává v tom, že svědek Emil K. byl proti předpisu § 170 č. 1 tr. ř. a přes odpor obhájce obžalovaných vzat do přísahy. Zmateční stížnosti nelze odepříti oprávnění. Dle § 170 č. 1 tr. ř. nesmí býti svědek pod následky zmatečnosti vzat do přísahy, je-li usvědčen nebo podezřelým, že trestný čin, o němž má být slyšen, buď sám spáchal nebo se ho jinak súčastnil. Zmíněný svědek se ve své svědecké výpovědi sám přiznává, že odcizil svému otci věci, pro jichž převedení na sebe a zašantročení jsou stiháni obžalovaní, a rozsudek jak ve výroku, tak i v důvodech okolnost tu výslovně zjišťuje. Je tedy prokázáno, že Emil K. měl přímou účast na trestním činu, spáchaném obžalovanými, a to jak rozsudek zjišťuje, v tom směru, že jim věci, které otci svému odcizil, ke koupi nabídl, tedy k němu bezprostřední podnět dal. Neměl tedy býti vzhledem k předpisu § 170 č. 1 tr. ř. slyšen přísežně, nýbrž pouze nepřísežně. Názor soudu nalézacího, že překážka vzetí svědka do přísahy pominula proto, že rodiče jeho potrestání nežádali, že čin jeho stal se beztrestným (§ 463 tr. z.) a že pro něj odsouzen nebyl, je zřejmě nesprávným, poněvadž tím účast svědka na činu samém nebyla nikterak odstraněna, nýbrž pouze docíleno, že unikl zákonnému trestu. Ježto nelze tvrditi, že by skutečnost, že uvedený svědek byl vzat do přísahy, nemohla míti na rozhodnutí vlivu pro obžalované škodlivého (§ 281 poslední odstavec tr. ř.), kdyžtě se na přísežné svědecké výpovědi Emila K. v podstatě odsuzující rozsudek zakládá, bylo zmateční stížnosti vyhověti.

Citace:

Čís. 251. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 347-348.