Čís. 1404.

K uznání žalobního nároku zákonným zástupcem (podpůrcem) strany jest třeba svolení opatrovnického soudu. Nedostatek průkazu o tomto svolení má v zápětí zrušení rozsudku dle uznání (§ 496 čís. 3 c. ř. s.).

(Rozh. ze dne 10. ledna 1922, R I 1597/21.)
Prozatímní podpůrce žalovaného uznal žalobní nárok, nemaje k tomu svolení opatrovnického soudu, načež procesní soud prvé stolice vynesl rozsudek dle uznání (§ 395 c. ř. s.). Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a uložil prvému soudu, by, vyčkaje pravomoci, řízení doplnil a znovu rozhodl. Důvody: Výtce nesprávného posouzení právního nelze upříti oprávněnosti. I při rozsudku pro uznání jest podmínkou, by ten, kdo nárok uznává, byl nejen procesuálne způsobilým, státi k soudu, nýbrž i způsobilým, volně nakládati předmětem sporu. Tuto otázku dlužno posuzovati dle předpisů občanského zákoníka, a potřebuje tedy dle § 233 zákonný zástupce, v tomto případě prozatímní podpůrce, k opatřením, která nenáležejí k obvyklému a řádnému hospodaření, svolení soudu a jsou dle § 865 obč. zák. právní jednání bez tohoto svolení neplatnými. Tuto otázku, kterou soud odvolací pokládá za rozhodnou, nevzal prvý soud vůbec na přetřes a bylo tedy dle § 496 čís. 3 c. ř. s. rozsudek zrušiti, zvláště když žalobcem ani nebyl učiněn dle § 395 c. ř. s. návrh na vydání rozsudku pro uznání.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu. Důvody:
Uznáním žalobního nároku vzdal se prozatímní podpůrce žalovaného odporu proti žalobě, podrobiv se zcela žalobnímu nároku, takže procesní soud mohl se dle § 395 c. ř. s. omeziti na rozhodnutí sporu rozsudkem pro uznání, aniž by byl blíže zkoumal oprávněnost žalobního nároku dle žalobcových údajů. Odvolací soud vyžaduje proto právem, aby zákonný zástupce prokázal i způsobilost nakládati volně předmětem sporu, a sice měl prozatimní podpůrce dle § 233 obč. zák. prokázati svolení opatrovnického soudu k uznání žalobního nároku. Procesní soud opomenul přes ustanovení § 4 odstavec druhý c. ř. s. průkaz tento si vyžádati, a je proto
napadené usnesení odvolacího soudu zcela správné. Vzhledem k průběhu sporu není třeba řešiti případné důsledky toho, kdyby se byl zákonný zástupce žalovaného ke sporu vůbec nedostavil. Vzhledem k rekursu uvésti dlužno jen tolik, že v tomto případě byl by procesní soud povinen zkoumati oprávněnost nároku dle skutkového přednesu žalobcova, čehož pří uznání dle § 395 c. ř. s. nebylo. K zrušení rozsudku dle § 496 čís. 3 c. ř. s. nebylo třeba výslovného návrhu odvolatelova; soud odvolací učinil tak právem z moci úřední.