NPD documents search: Váž. civ., 13 (1931), sv. 1

Čís. 10491.

Opětná dražba (§ 154 ex. ř.).
Při řešení otázky, zda vydražitel nesložil včas řádně nejvyšší podání, nelze míti zřetel jen ke stavu věci až do roku nebo do rozhodnutí o rozvrhu nejvyššího podání, nýbrž jest přihlížeti i k dalšímu vývoji věci až do dne rozhodnutí o návrhu na opětnou dražbu.
Prohlásil-li věřitel, že pohledávku váznoucí pro něho mimo jiné též na vydražených nemovitostech nechá na nich váznouti k převzetí vydražitelem, byl, vydraživ nemovitost, sproštěn povinnosti složiti část nejvyššího podání, připadající na převzaté části této pohledávky.
Simultánní pohledávky.
Předpis § 222 ex. ř. není velící povahy, nýbrž dovoluje odchylku dohodou súčastněných osob. Souhlasu vydražitelů ostatních v téže exekuci prodávaných nemovitostí aneb pozdějších knihovních věřitelů není k této dohodě třeba.
(Rozh. ze dne 31. ledna 1931, R I 1012, 1013/30).
Soud prvé stolice zamítl návrh na opětnou dražbu. Rekursní soud ji povolil.
Nejvyšší soud k dovolacím rekursům Boženy K-ové a firmy Josef B. obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Prvý soud nevydal dosud rozvrhové usnesení. Jeho rozhodnutí, zda knihovní pohledávka firmy Josef B. ve výši 80000 Kč jest či není pohledávkou kauční a jak s pohledávkou tou má býti při rozvrhu naloženo, není proto dosud známo a nelze mu ani předbíhati. Toho však ani není třeba při řešení otázky, o niž nyní jde, zda řečená firma jako vydražitelka určité části nemovitostí dražbou prodávaných nesložila včas řádně nejvyšší podání a tím zavdala příčinu k tomu, by proti ní byla povolena opětná dražba. Při řešení této otázky nelze míti zřetel k stavu věci jen až do roku neb do rozhodnutí o rozvrhu, nejvyššího podání. (srov. rozh. čís. 1430 sb. Gl. Ung.), nýbrž jest přihlížeti též k dalšímu vývoji věci až do dne rozhodnutí o návrhu na opětnou dražbu. Jest proto v souzeném případě míti zřetel též k podání firmy Josef B. z 30. července 1930, podle něhož její pohledávka jest a také ke dni příklepu alespoň z nejvalnější části byla prý po právu a v němž prohlašuje že částku nejvyššího podání, připadající na tuto její pohledávku, nadále ponechá na nemovitostech do exekuce vzatých váznouti k převzetí vydražitelem. Pokud jednotliví vydražitelé s tímto jejím prohlášením jsou co do nemovitostí jimi vydražených srozuměni, není překážky, by na ně připadající část pohledávky nepřevzali, třebaže by pohledávka ta jako pohledávka simultánní měla býti podle § 222 ex. ř. zaplacena hotově. Tento předpis není velící povahy, nýbrž dovoluje odchylku dohodou zúčastněných osob, jakž plyne z § 214 druhý odstavec a 222 prvý odstavec ex. ř. (srov. rozh. čís. 196 sb. býv. min. spr. ve Vídni a rozh. čís. 5955 sb. n. s.). Souhlasu vydražitelů ostatních v téže exekuci prodávaných nemovitostí nebo pozdějších knihovních věřitelů není k této dohodě třeba, protože jí nejsou ve svých právech nijak dotčeni. Zejména pozdější věřitelé nemohou zasahovati do práva předchozího věřitele, by své právní poměry o svých pohledávkách s původním dlužníkem aneb s vydražitelem, najmě o jejich zaplacení nebo převzetí upravil podle vlastního úsudku. Ana tedy firma Josef B. jako věřitelka prohlásila, že knihovní pohledávku váznoucí pro ni mimo jiné též na nemovitostech jí a stěžovatelkou Boženou K-ovou vydražených nechá na těchto nemovitostech váznouti k převzetí vydražiteli, byla právě tak jako stěžovatelka Božena K-ová, jež s tímto postupem souhlasila, zproštěna povinností, složiti část nejvyššího podání, připadající na převzaté části této pohledávky. Při tom může zůstati úplně stranou otázka, pokud firma Josef B. a synové by snad byla povinnosti, složití část nejvyššího podání připadajícího na její pohledávku zajištěnou na nemovitosti jí vydražené, zproštěna též z důvodu konsolidace, pro sloučení práva a závazku v její osobě (§ 470 a 1445 a násl. obč. zák.). Již podle zásad shora vyložených, nebyly návrhy na povolení opětné dražby odůvodněné, jestliže pohledávka firmy Josef B. skutečně jest takovou částkou po právu, že její poměrná část, jež připadá na nemovitosti jí a Boženou K-ovou vydražené, činí tolik, by započtením též částek těmito vydražiteli složených na nejvyšší podání v hotovosti, bylo nejvyšší podání řádně zaplaceno. Ježto v této příčině rekursem vymáhající věřitelka rozhodnutí prvého soudu nenapadala, zejména nenapadala správnost výpočtu v podání firmy Josef B. ze dne 30. července 1930, bylo změnou usnesení rekursního soudu obnoviti rozhodnutí soudu prvého.

Citace:

Čís. 10491. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 133-134.