NPD documents search: Váž. civ., 15 (1933), sv. 2

Čís. 13090.

Správce společného domu, ustanovený podle § 836 obč. zák. soudem, nemůže býti zbaven správcovství prohlášením spoluvlastníka, který nemá většinu podílů společného domu.
K výpovědi správy a k žalobě o zrušení společné správy není pasivně oprávněn správce, nýbrž jen ostatní spoluvlastníci.
O návrhu, by místo dosavádního správce společné věci byl ustanoven správce jiný, jest rozhodnouti v řízení nesporném.
(Rozh. ze dne 7. prosince 1933, Rv I 1199/32.)
Žalobkyně byla spoluvlastnicí jedné poloviny domu čp. 116, žalovaní manželé Václav a Růžena K-ovi, každý jedné čtvrtiny téhož domu. K souhlasné žádosti žalobkyně a manželů K-ových byl ustanoven správcem společné nemovitosti Ladislav H. Žalobou, o niž tu jde, domáhala se žalobkyně na Ladislavu H-ovi, by bylo uznáno právem, že společné správcovství domu čp. 116, udělené žalovanému Ladislavu H-ovi usnesením ze dne 27. května 1931, výpovědí žalobkyně danou dopisem ze dne 14. července 1931 ohledně polovice domu čp. 116, žalobkyni do vlastnictví domu připsané zaniklo; — že žalovaný jest povinen to uznati, veškerých úkonů, které jeví se výkonem tohoto zmocnění ke správě polovice domu čp. 116 žalobkyni do vlastnictví patřící, se zdržeti a vyúčtování podle 1012 obč. zák. za dobu od 27. května 1931 do 14. července 1931 předložiti. Oba nižší soudy žalobu zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Jde o to, zda správcovství domu čís. pop. 116 zaniklo výpovědí žalobkyně, čili nic. Ze spisů okresního soudu Nc I 140/31 vyplývá, že žalující a manželé Václav a Růžena K-ovi souhlasili s tím, by byl ustanoven společný správce domu čís. pop. 116, a že usnesením okresního soudu ze dne 27. května 1931 ustanoven byl správcem žalovaný. Toto společné správcovství může býti zrušeno, jak právem usuzuje prvý soud, jen týmž způsobem, jakým je lze zříditi, tedy buď dohodou většiny společníků nebo, nelze-li docíliti dohody, žalobou na společníky, kteří nechtějí ke zrušení svoliti. Žalující jako majitelka jedné polovice domu čís. pop. 116 nemá podle §§ 833 a 836 obč. zák. většinu a přichází tudíž k platnosti zásada § 835 obč. zák., že musí bytí sporné otázky mezi podílníky rozhodnuty soudem a teprve na základě takového rozhodnutí může žádaná změna nebo opatření se státi. Jednostranné zrušení dřívější dohody o tom, že má bytí správa zřízena a jednostranné odvolání správy žalobkyní není tedy možným, to musí žalobkyně uplatňovati sporem proti manželům Václavu a Růženě K-ovým, jakožto druhým majitelům domu čp. 116, nikoliv proti žalovanému, který k tomu není oprávněn.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Otázkou, zda věc v tomto sporu řešená, právem byla rozhodnuta pořadem práva, či zda v řízení nesporném mělo o ní býti rozhodnuto, nemohl se nejvyšší soud již obírati, poněvadž otázka přípustnosti pořadu práva byla pravoplatně rozhodnuta ve smyslu kladném souhlasnými rozhodnutími nižších soudů, jimiž jest vázán dovolací soud. Žalovaný byl ustanoven správcem společného domu, jehož polovina patří žalobkyni, ve smyslu § 836 obč. zák. soudcem. Správce ten jest podle § 837 obč. zák. zmocněncem, ovšem společným zmocněncem, spoluvlastníků domu a nemůže proto býti zbaven správcovství společného domu pouhým prohlášením žalobkyně, která nemá většinu podílů společné věci, když o zřízení správce spoluvlastníci se dohodli a osoba správce byla ustanovena soudcem. Správně usoudily nižší soudy, že žalovanému správci schází pasivní legitimace k tomuto sporu, poněvadž žalobkyně musila by se domáhati zrušení společné správy domu žalovanému svěřené nikoli výpovědí nebo žalobou proti správci soudem ustanovenému, nýbrž žalobou proti spoluvlastníkům domu Václavu a Růženě K-ovým. Dovolání pro nesprávné právní posouzení věci jest proto neopodstatněno a nebylo mu vyhověno. Pokud by žalobkyni šlo snad jen o to, by místo dosavadního správce byl ustanoven správce jiný, bylo by o tom rozhodnouti v řízení nesporném.

Citace:

Čís. 13090. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 613-614.