NPD documents search: Váž. civ., 14 (1932), sv. 1

Č. 4967.

Úrazové pojišťování. — Administrativní řízení (Slovensko): O podmínkách restituce pro zmeškanou lhůtu podle § 9. zák. čl. XX : 1901 ve věcech úraz. a nemoc. pojišťování.
(Nález ze dne 2. října 1925 č. 13035).
Věc: Firma A. & M. v Košicích proti ministerstvu sociální péče (min. taj. Dr. Jindř. Tučný) o včasnosti odvolání ve věci úrazového pojištění.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Z výměru Zem. úřadovny pro pojištění dělníků na Slovensku v Bratislavě ze 3. září 1923, jímž byl podnik stěžující si firmy uznán povinným k pojištění podle § 3 zák. čl. XIX z r. 1907 a zařazen podle nař. ze 14. července 1922 čís. 200 Sb. od 1. ledna 1920 pod titul č. 37 b — sklady nosníků a těžkého železa — do nebezpečehské třídy X. a nebezpečenského procenta 48, podala st-lka dne 4. prosince 1923 odvolání, popírajíc svou pojistnou povinnost a namítajíc nepřiměřenost nebezpečenského procenta. Zároveň poznamenala, že onen výměr nyní teprve našla. Ztratil prý se nějakým způsobem a objevil se opět teprve nyní. Minula-li tedy zatím předepsaná 15denní odvolací lhůta, žádala, aby zmeškání resp. prodlení uznáno bylo za ospravedlněné a aby o odvolání rozhodnuto bylo meritorně.
Odvolání bylo rozhodnutím župana župy košické, další odvolání pak nař. rozhodnutím zamítnuto.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvážil nss takto:
Podle § 9 zák. čl. XX z 1901 připouští se ospravedlňován žádost tehdy, promeškala-li strana lhůtu k opravnému prostředku pro neodvratnou překážku. Paragrafem 181 zák. čl. XIX z 1907 zmocněn byl min. obch., aby v dohodě s min. vnitra a sprav, upravil podrobněji pro obor nemoc, a úraz. pojištění řízení restituční pro zmeškanou lhůtu. K úpravě té došlo nařízením min. obch. ze 4. června 1908 čís. 49157 (Rendeletek Tara 1908, str. 887 a násl.), stanovícím v § 235, že restituce pro zmeškanou lhůtu odvolací má místo, osvědčí-li strana, že k zameškání došlo bez její viny.
Když i z porovnání těchto předpisů je patrno, že ve věcech nemoc, a úraz. pojištění podmínky stanovené zákonem (zák. čl. XX : 1901) byly do jisté míry zmírněny, nepřipouštějí nicméně předpisy ty pochybnosti o tom, že ani v tomto řízení nebylo upuštěno od principu závaznosti propadných lhůt — z ohledu na právní bezpečnost nutné — a že nebylo ani v tomto řízení ponecháno straně na vůli, zda toho kterého opravného prostředku použije ve lhůtě zákonem k tomu cíli všeobecně sta- novené, či později, čímž ovšem ona propadná lhůta stala by se ilusorní, nýbrž že překročení lhůty té uznáno přípustným výhradně tehdy, nastala-li podtnínka výslovně stanovená, že totiž lze důvodně míti za to, že k promeškání lhůty došlo bez zavinění strany, tudíž pro překážku, na jejíž dostavení se neměla strana vlivu ani svým činěním ani opomenutím a kterou za pravidelného běhu věci nemusila ani předpokládati. V daném případě opřela st-lka svou žádost o restituci zmeškané o. volací lhůty o tvrzení, že rozhod, první instance, jí dle spisů správních, jak ostatně ani nepopírá, řádně doručené, »teprve nyní našla, poněvadž se nějakým způsobem ztratilo a teprve nyní se opět objevilo«. Jiného nepřednesla nic, ani v dalším odvolání, ani ve stížnosti.
Pak nelze však vytýkati nesprávnost závěru, z něhož žal. úřad patrně vycházel, že totiž strana nejen že neosvědčila, ale ani neuvedla nic, z čeho by bylo lze souditi, že promeškání stalo se bez jejího zavinění, zejména i bez jejího zanedbání péče a opatrnosti při řádném obchodníku právem předpokládané.
Nehleděl-li žal. úřad v základě tohoto závěru k restituční žádosti st-lčině pro nedostatek podmínky zákonem předpokládané a schválil-li důsledně stanovisko mstance nižší, že k meritornímu přezkoumání sporné otázky přistoupiti nelze pro preklusi nastavší zameškáním odvolací lhůty, jest jeho výrok v souhlasu se svrchu uvedenými předpisy a bylo tedy zamítnouti stížnost jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 4967. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 241-242.