Čís. 1063.

Podloudný vývoz předmětů potřeby do ciziny (zákon ze dne 18. března 1920, čís. 188 sb. z. a n.).
»Dopravou« jest i jednání směřující k vývozu do ciziny, které bylo předsevzato od místa cíle dopravy třebas ve velké vzdálenosti.
(Rozh. ze dne 5. ledna 1923, Kr. I. 1366/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalované do rozsudku krajského soudu v Mostě ze dne 6. září 1921, jímž byla stěžovatelka uznána vinnou přečinem dle § 2 b) zákona ze dne 18. března 1920 čís. 188 sb. z. a n. — mimo jiné z těchto
důvodů:
Za námitku právního rázu lze považovati jen to, že prý v tomto případě nelze mluviti o podloudném vývozu proto, že prý obžalovaná na půdu ciziny vůbec nevkročila a v důsledku toho tam věci nepřepravovala. Stížnost je bezdůvodná. Zákon o podloudném vývozu netresce jen toho, kdo skutečně vyveze předměty potřeby do ciziny, nýbrž i toho, kdo je do ciziny jakkoli »dopravuje«. Pojem dopravy nelze však vykládati úzce, totiž obmezovati jej potíže na úkon místního přesunu věcí přes hranice, nýbrž pod pojem ten spadá veškerá činnost směřující k přenesení předmětu z tuzemska do ciziny, počínajíc okamžikem, kdy k přepravě byl dán podnět, pak kdy přeprava ta byla uvedena do pohybu, a končíc okamžikem, kdy věci byly přes hranice skutečně přepraveny. Pod dopravou dlužno proto rozuměti i jednání, která od místa cíle dopravy třeba i ve velké vzdálenosti se podnikají. S hlediska tohoto je proto nerozhodno, že obžalovaná na cizí půdu ještě nevkročila, stačí, že se brala směrem k hranici s úmyslem, věci do ciziny přenésti. V tomto případě byla ostatně obžalovaná přistižena bezprostředně u přechodu do cizího státu, takže o správném podřadění její činnosti pod zákon nelze pochybovati.

Citace:

č. 1063. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 14-15.