č. 8007.

Samospráva obecní. — Řízení před nss-em: Zaměstnanec obce, který je k obci v poměru smluvním (soukromoprávním), není legitimován ke stížnosti na nss do rozhodnutí zsvu-u, kterým bylo v pořadu stolic zrušeno usnesení obecního zastupitelstva o úpravě požitků onoho zaměstnance.
(Nález ze dne 5. června 1929 č. 8760.)
Věc: Jiří S. a spol. v T. proti zemskému správnímu výboru v Praze o odměnu hudebníků lázeňského orchestru.
Výrok: Stížnost se odmítá jako nepřípustná.
Důvody: Ve schůzích městského zastupitelstva v T. z 19. a 24. června 1925 byl projednáván a usnesen obecní rozpočet na rok 1925; mezi výdajovými položkami figuruje mezi jiným i lázeňský orchestr obnosem 1188673 Kč, z něhož připadá na osobní požitky 1019673 Kč, na přídavky a výpomoce 14000 Kč. Ve schůzi obecního zastupitelstva z 2. července 1925, jejíž předmět tvořila nová úprava služ. požitků členů lázeň, orchestru, bylo mimo jiné usneseno vypláceti těmto hudebníkům k vánocům jednoměsíční plat., t. zv. třináctý měsíc, aby tím byla z části vyrovnána újma, již utrpí provedením této úpravy. Stížnost podaná Drem S. proti tomuto usnesení, byla osk-í zamítnuta výměrem z 15. února 1926 podstatně z důvodů, že hudebníci v jiných místech, zvláště v K. V. jsou lépe postaveni, nežli hudebníci místního orchestru. Proti tomuto rozhodnutí podal Dr. St. další odvolání k zsv, od něhož však později ustoupil.
Proti usnesenému rozpočtu podali Václav M. a spol. odvolání, došlé na měst. radu v T. dne 9. července 1925, v němž mezi jiným protestovali proti výdejové položce »lázeňský orchestr« z důvodu, že tato položka se proti loňskému roku zvýšila.
Toto odvolání bylo zamítnuto ve schůzi osk z 28. ledna 1926. K dalšímu odvolání Václava M. a spol. zrušil zsv nař. rozhodnutím jako neúčelné usnesení obecního zastupitelstva z 2. července 1925 ohledně přiznání zvláštní odměny hudebníkům ve výši jednoměsíčního platu; v ostatním pak stížnost z části zamítl jako bezdůvodnou, z části odmítl jako nepřípustnou.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané Jiřím S. a spol., hudebníky láz. orchestru v T., uvážil nss:
Rozhodnutí není vzato v odpor se strany obce, jež byla by k tomu beze vší pochybnosti legitimována, nýbrž se strany jmenovaných jednotlivců. Nss je však jen povolán, chrániti subj. práva veřejná a slušelo proto především zkoumali, zda v daném případě vůbec může jíti o ochranu takovýchto práv.
St-lé dovolávají se ochrany tvrzených svých práv, jež vyvozují z u- snesení měst. zastupitelstva v T. z 2. července 1925, které toto učinilo o jejich požitcích služebních. Avšak práva, která by mohli z tohoto usnesení snad vyvozovali, jsou povahy soukromoprávní a mohla by býlí uplatňována jedině před řádnými soudy. Že by šlo o práva plynoucí z nějakého veřejnoprávního poměru služebního, jimž by nss byl povolán svou ochranu poskytnouti, st-lé ani sami netvrdí a ze spisů správních, zejména ze smluvních listin v těchto spisech uložených je patrno, že st-lé jsou k obci T. v soukromoprávním (smluvním) poměru služebním. Schází tudíž zákonný předpoklad jurisdikce nss-u v § 2 zák. o ss stanovený a bylo proto stížnost jako nepřípustnou odmítnouti.

Citace:

č. 7860. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 569-570.