Čís. 1366.

Zrušen-li, byť i u příležitosti odvolání obžalovaného, podle §u 475, odstavec druhý tr. ř. rozsudek přestupkového soudu, není sborový soud, vyměřuje-li pak trest pro zločin (přečin), obmezen zákazem reformatio in peius.
Odcizení kolů plotu, chránícího těleso dráhy před sněhovými závějemi, spadá pod ustanovení §u 175 I b) tr. zák.
(Rozh. ze dne 21. listopadu 1923, Kr I 747/22.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Hoře Kutné ze dne 11. května 1922, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem krádeže podle §§ů 171, 175-I b) a přestupkem podle §u 311 tr. zák.
Důvody:
Zmateční stížnost, napadající rozsudek nalézacího soudu, jímž obžalovaný byl uznán vinným zločinem krádeže dle §§ů 171, 175-I b) tr. zák. a přestupkem §u 311 tr. zák., není co do odsouzení pro tento přestupek provedena. Proti odsouzení pro zločin krádeže uplatňuje zmateční stížnost především zmatky dle §u 281 čís. 9 a), b) a 11 tr. ř., dovozujíc, že, když rozsudek okresního soudu, odsuzující obžalovaného pro týž.čin jen jako přestupek nedokonané krádeže byl napaden toliko obžalovaným a pouze podle druhého odstavce §u 475 tr. ř. dostal se před soud sborový, neměl tento pro zločin krádeže, ve skutku shledaný, vysloviti těžší trest, než jaký na obžalovaného uvalen byl soudem okresním. Ve skutečnosti jde jen o zmatek §u 281 čís. 11 tr. ř., spočívající dle názoru stížnosti v porušení zásady vyslovené zákonem v §§ech 293 odstavec třetí a 359 odstavec čtvrtý tr. ř. Předesláno budiž, že rozsudek nezjišťuje stavu, o nějž stížnost opírá své vývody, ale ježto jde o skutečnosti procesní, jež soud zrušovací bezpečně může zjistiti na základě spisů, není okolnost ta uplatňování zmíněného zmatku přes zásadu §u 288 čís. 3 tr. ř. na závadu. Ve věci samé jest však výtka stížnosti bezdůvodná. Nehledě k tomu, že šlo o rozsudek soudu, k rozhodování naprosto nepříslušného, který mohl býti prostě odstraněn postupem §u 363 čís. 4 tr. ř., a že § 475 odstavec druhý tr. ř. nařizuje pro případy, jako jest tento, zrušení rozsudku bez jakéhokoli omezení, nechť jde o odvolání kterékoli strany, nelze se zákazu reformace in pejus dovolávati s úspěchem již proto, že zrušení rozsudku stalo se jen za příležitosti odvolání obžalovaného, ne k jeho odvolání, nýbrž na návrh veřejného obžalobce. Nemůže proto již z toho důvodu býti řeči o porušení trestní oprávněnosti soudu sborového v uvedeném směru, když soud zcela dle zákona vyměřil trest dle trestní sazby pro zločin. Bezdůvodnou jest však i další výtka obžalovaného, dovolávající se zmatku dle §u 281 čís. 10 tr. ř., protože prý neprávem použito bylo zločinné kvalifikace §u 175-I b) tr. zák. Neboť tento předpis prohlašuje za zločin krádež spáchanou na předmětech, sloužících k provozu železnic. A byť i kvalifikace ta předpokládala, že krádež může míti vliv na bezpečnost provozu železnic, nelze ani toto důvodně v tomto případě vyloučiti, ježto odcizení kolů, držících plot, jenž má chrániti dráhu před sněhovými závějemi, může míti nepochybně vliv na bezpečnost provozu, uváží-li se, že sněhovými závějemi může dráha co nejcitelněji býti ohrožena. Budiž poukázáno na to, že krádež provedena byla v měsíci lednu, tedy uprostřed zimy. Okolnost, že v příslušných místech jest úplná rovina a proto ohrada a koly naprosto bezúčelné, není rozsudkem zjištěna a nelze tedy k ní hleděti.

Citace:

č. 1366. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 507-508.