Authors:
= Váž. civ., 12 (1930), sv. 2
PDF

Čís. 10410.


Účelem ustanovení § 11 (2) vyr. ř. jest zabrániti tomu, by nebyl znehodnocován a poškozován všeobecný majetkový stav dlužníka vnucenými prodeji a tím nebyl zmenšován úkojový zdroj věřitelstva, tvořící základ připravovaného vyrovnání. Není však jeho účelem, by umožnilo dlužníku dodržení vyrovnacích splátek.
(Rozh. ze dne 23. prosince 1930, R II 457/30.)
Vyrovnací komisař odložil na šedesát dnů výkon vnuceného prodeje nemovitostí vyrovnacích dlužníků podle § 11 (2) vyr. ř., by byla zamezena újma hrozící velké části věřitelů dlužníků, nezajištěných zástavním právem na nemovitostech, které se mají prodávati, poněvadž, kdyby vyrovnání bylo potvrzeno a nemovitosti dlužníků byly prodány, přišli by dlužníci o zdroj svých možných příjmů a nemohli by dodržeti vyrovnací kvoty. Rekursní soud zamítl návrh dlužníků na odklad vnuceného prodeje. Důvody: Jest dáti za pravdu stěžo- vatelce, že důvody, které se v napadeném usnesení uvádějí pro odklad exekučního prodeje dlužníkových nemovitostí, nemohou opodstatniti opatření podle § 11 (2) vyr. ř. Tento odklad má sloužiti jen k tomu, by se vyrovnací správce mohl včas o situaci informovati a by po případě mohlo býti učiněno opatření, které by umožnilo výhodnější zpeněžení objektů nedotýkajíc se zájmů věřitelů majících nárok na oddělené uspokojení. Nemůže však býti jeho účelem, by umožnilo dodržení vyrovnacích splátek, jak k tomu poukazuje již i krátká poměrně lhůta šedesátidenní. Nebylo ani na místě v tomto případě, kde řízení vyrovnací bylo již téměř ukončeno.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Není odůvodněna výtka, že rekursní soud vyložil ustanovení § 11 (2) vyr. ř. nesprávně. Jaký jest smysl tohoto ustanovení a co jest jeho účelem, vyložil podrobně nejvyšší soud již v rozhodnutí čís. 3148 sb. n. s. a stačí poukázati stěžovatele po té stránce na důvody tam uvedené. Tvrdí-li stěžovatelé v dovolacím rekursu, že vlastním účelem jejich žádosti jest, by mohli za souhlasu vyrovnacího správce dojednati s peněžním ústavem smlouvu o finanční pomoci tak, by k exekučnímu prodeji jejich nemovitosti nemusilo vůbec dojíti a by tím byl jim zachován jediný zdroj jejich příjmů, bez něhož bylo by jim splnění vyrovnání nemožným, nedoložili tím žádný z předpokladů, za nichž lze odložiti, jak bylo vysloveno v onom rozhodnutí, výkon vnuceného zcizení. Neboť »prospěšnost pro výsledek zcizení«, o což především jde, stěžovatelé tím vůbec netvrdili. Není tu však ani druhého předpokladu pro odložení výkonu vnuceného zcizení, »odvrácení škody hrozící věřitelům«. Neboť, je-li účelem ustanovení § 11 (2) vyr. ř. jen, zabrániti tomu, by nebyl znehodnocován a poškozován všeobecný majetkový stav dlužníka vnucenými prodeji a tím nebyl zmenšován úkojový zdroj věřitelstva, tvořící základ připravovaného vyrovnání, nelze ustanovení toho použíti k účelu, který podle obsahu dovolacího rekursu sledují stěžovatelé svým návrhem, nehledíc k tomu, že se jejich návrh, nejsa vůbec ničím doložen, vymyká jakékoliv úvaze.
Citace:
Čís. 10410. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 878-879.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).