Č. 9098.

Stavební právo (Čechy): Je stav. úřad oprávněn zakázati stavbu v místě budoucí ulice plánem polohy projektované, třebas není jisto, kdy ulice ta bude skutečně zřízena?
(Nález ze dne 4. března 1931 č. 3287).
Prejudikatura: Boh. A 1492/22, 2912/23.
Věc: Marie F. ve V. proti zemskému správnímu výboru v Praze o stavbu skladiště.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem z 25. července 1928 nepovolil městský stavební úřad ve V. stavbu skladiště na pozemku st-lčině, prohlásil však zároveň, že tuto již provedenou stavbu bude povoleno ponechati, dá-li st-lka ohledně ní obci demoliční revers ve znění, jak jí byl k podpisu předložen. — Odvolání st-lky z výměru toho bylo v pořadí stolic nař. rozhodnutím zamítnuto.
Stížnost vytýká, že stavební úřad není oprávněn zakázati stavbu z důvodu otevření nové ulice na pozemku stavebním v neurčité budoucnosti ani uděliti stavební povolení s podmínkou, že stavba bude odstraněna. O námitce této uvážil nss takto:
Vlastnictví pozemku samo o sobě neopravňuje ještě vlastníka, aby pozemek libovolně zastavěl. Podle § 364 o. z. o. jest výkon práva vlastnického přípustný jenom potud, pokud se jím nepřekročují meze, stanovené v zákonech k zachování a podpoře obecného blaha, tedy — pokud se týče oprávnění stavěti — meze stanovené stav. řádem. Český stav. řád pro venkov však sám v §§ 1 a 2 nařizuje, aby každé město mělo správné plány polohy a aby do těchto plánů byly vkresleny zamýšlené regulace, při čemž jest hleděti k místním poměrům a vyhověti dokonale potřebám zdravotnictví, bezpečné a snadné chůze a jízdy a požadavkům v příčině okrašlovací. Podle toho jest účelem plánů polohy regulovati v mezích stav. řádem povšechně nastíněných budoucí stav. rozvoj místa a s jednotlivých hledisek generelně předem formulovati a vytýčiti veř. ohledy, jichž při jednotlivých stavbách jest napříště dbáti. Mají tedy plány polohy povahu jakýchsi prov. předpisů, jimiž se veř. ohledy, stav. řádem povšechně uznané a chráněné, pro určité území obsahově determinují. Poněvadž pak — jak nss opětně, na př. v nál. Boh. A 1492/22 a 2912/23, vyslovil — nabývají disposice plánu polohy ohledně budoucího zastavění území proti všem účastníkům ihned účinnosti a jsou pro ně závazny, mohou majitelé pozemků regulačním plánem dotčených využiti těchto svých pozemků stavebně jenom potud, pokud to schválený plán polohy připouští.
V daném případě vycházel žal. úřad — ve shodě s oběma nižšími stolicemi stavebními — z předpokladu, že pozemek, na kterém sporné skladiště stojí, je pravoplatným polohovým plánem města V. určen na ulici. Proti správnosti tohoto předpokladu stížnost nebrojí. Ale pak je podle toho, co svrchu řečeno, pozemek ten ze zastavění vyloučen, a st-lka nemá vůbec práva na něm stavěti. Jestliže jí tedy stav. úřad povolení k tomu odepřel, pokud se týče vázal-li ponechání stavby, bez předchozího povolení zde provedené, na demoliční revers, nemůže se tím st-lka důvodně cítiti zkrácenou ve svých subj. právech, při čemž je nerozhodno, zda by podle reversu obcí požadovaného byla povinna odstraniti stavbu na vyzvání obce kdykoli, jak míní žal. úřad či teprve tehdy, až by mělo dojiti ke skutečnému otevření ulice v místě, kde skladiště stojí, jak vyložila výměr stav. úřadu 1. stolice okr. správ, komise a jak tento vskutku také asi byl míněn.

Citace:

č. 9098. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 498-499.