NPD documents search: Váž. civ., 19 (1937), sv. 2

Čís. 61.

Obcí vydaný poukaz na odběr potravin jest listinou veřejnou po rozumu § 199 písm. d), tr. z. aniž by na tom záleželo, že není opatřen podpisem a pečetí obce.
(Rozh. ze dne 14. června 1919, Kr. I 201/19.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po veřejném líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského jako nalézacího soudu v Chebu, jímž byla obžalovaná Anna H. sproštěna dle § 259, č. 3 tr. ř. z obžaloby pro zločin podvodu dle §§ 197, 199 d) tr. z., a zrušiv v odpor vzatý rozsudek, vrátil věc nalézacímu soudu, by ji znova projednal a rozhodl.
Důvody:
Rozsudek zjišťuje, že obžalovaná padělala poukázku obecního úřadu Ch., opravňující k odběru dvou dávek masa, a předložila ji při nákupu masa jako znějící na 4 dávky. Přes to osvobodil nalézací soud obžalovanou z obžaloby pro zločin podvodu dle §§ 197, 199 lit. d) tr. z., poněvadž prý poukázka není veřejnou listinou, a nelze míti za to, že obžalovaná bývala si této vlastnosti poukázky byla vědoma, a poněvadž konečně padělání nestalo prý se v úmyslu poškoditi. Zmateční stížnost státního zastupitelství uplatňuje proti výroku sprošťujícímu důvody zmatečnosti č. 5 a 9 a) § 281 tr. ř. Pokud stížnost vytýká s hlediska č. 5 § 281 tr. ř., že pro výrok nalézacího soudu, že nelze míti za to, že by obžalovaná si byla bývala vědoma, že jde o veřejnou listinu, není uvedeno vůbec důvodů, není odůvodněna, neboť rozsudek obsahuje v prvém odstavci zjištění skutkového děje, v druhém odstavci vyjadřuje právní názor nalézacího soudu, že se poukázka nejeví veřejnou listinou, a uvádí pak bezprostředně na to v odstavci třetím, že nelze předpokládati, že by si byla bývala obžalovaná vědoma, že takováto poukázka jest veřejnou listinou; plyne tudíž ze souvislosti, že nalézací soud vedly k tomuto posléz uvedenému předpokladu tytéž důvody, které byl uvedl v předchozím odstavci pro své přesvědčení, že nejde o listinu veřejnou. Zmateční stížnost jest naproti tomu odůvodněna, pokud uplatňuje důvod zmatečnosti č. 9 a) § 281 tr. ř. proti oběma ostatním shora uvedeným výrokům soudu nalézacího. Dle § 292 c. s. ř. dlužno pokládati za veřejné listiny takové listiny, které byly zřízeny veřejným úřadem v mezích jeho úředního oprávnění v předepsané formě. Dle cís. nař. ze dne 10. října 1914 č. 274 ř. z. byla vláda zmocněna, nařízením vydávati potřebná opatření k zásobování obyvatelstva. Též může býti obcím dle čl. 1 odst. 2 uloženo, aby při provádění příslušných opatření spolupůsobily. Na základě tohoto cís. nař. vydána byla ministerská nařízení č. 218 z roku 1916 a č. 176 z roku 1917, týkající se úpravy obchodu masem; dle § 15 prvého nařízení č. 218 z roku 1916 jsou obce povinny spolupůsobiti při provádění tohoto nařízení. Obec Ch. pečujíc o zásobování obyvatelstva potravinami, zde masem, byla ostatně také již dle § 29 ob. zříz. pro Čechy činnou v oboru své zákonné působnosti, kterážto dle tohoto místa zákona zahrnuje vše, co se týká především zájmu obce a v jejích hranicích jejími vlastními silami může býti obstaráno a provedeno. K tornu náleželo za poměrů, kteréž zde byly v době, kdy obžalovaná čin spáchala, nepochybně i zásobování obyvatelstva nezbytnými lidovými potravinami, tedy i masem a jeho rozdělování na jednotlivé osoby oprávněné. Obec Ch. obstarávala prodej masa nikoliv pro zisk, nýbrž v zájmu veřejném. Poukázky k odběru měly v prvé řadě za účel zajistiti stejnoměrné rozvržení zásob masa, kteréž obec opatřila, mezi členy obce, byly tudíž listinami, které sloužily k splnění úkolu, spadajícího do působnosti obce. Ta okolnost, že poukázky nebyly opatřeny úřední pečetí obce, nezbavuje jich vlastnosti listin veřejných, právě jako nedostávající se podpis. Trestní zákon jedná v §§ 199 lit. d) a 201 lit. a) o falšování listin jako o podvodu; shledává tudíž v tomto falšování jednání směřující k tomu, by někdo byl uveden v omyl. Dlužno proto jen zkoumati, zda předložená poukázka dle své formy mohla býti pokládána za listinu vydanou veřejným úřadem aneb veřejným úředníkem v přikázaném jim oboru působnosti. Tuto otázku jest však zodpověděti kladně, neboť nedostávající se úřední pečeť a podpis nezakládá žádného podstatného nedostatku. Dle § 57 ob. zříz. činí obecní starosta opatření ve všech obecních záležitostech, které nenáležejí k oboru působnosti výboru. Ustanovení § 55 ob. ř., že listiny, jimiž mají býti založeny závazky vůči osobám třetím, musí býti podepsány starostou obce a jedním radním, nelze používati na prosté poukázky na maso. Není žádného předpisu, který by vyžadoval podpisu vydavatelova na odběrných listech pro potraviny; takové odběrné listiny vyhotovují se také pravidelně bez jakéhokoliv podpisu. Obecní zřízení nepředpisuje, že by úřední listiny obecní musily býti opatřeny obecní pečetí. Též nedostatek podpisu a pečeti nezbavuje listinu, zejména, jsou-li pro takové listiny blankety, znaku veřejnosti, jen když jinak zůstává zevně patrnou jako výron úřední činnosti veřejného úřadu. Tomu bylo zde tak, ježto poukázka byla vydána na tištěném formuláři a je na ní vytisknut jako vydatel »Obecní úřad v Ch.«, což ji přes nedostávající se podpis a obecní pečeť dostatečně vyznačuje jako listinu, vydanou obecním úřadem v jeho oboru působnosti. Listina, obžalovanou zfalšovaná, byla podle toho, co bylo řečeno, vydána obecním úřadem jako úřadem veřejným v oboru jeho zákonné působnosti, přísluší jí tudíž vlastnost listiny veřejné dle § 292 c. s. ř. Zfalšování a předložení listiny spadá tudíž pod § 199 lit. d) tr. z. Mimochodem jen budiž poukázáno k tomu, že po stránce subjektivní se stanoviska § 199 lit. d) tr. z. není vůbec třeba, aby si obžalovaný vlastnosti listiny veřejné jako takové byl vědom, a omyl dotyčný spadal by v obor omylu právního, jehož se dle § 3 tr. z. na omluvu dovolávati nelze. Vylučuje-li rozsudek úmysl poškoditi proto, poněvadž se jednalo obžalované jen o to, by své zvýšené potřebě výživy — kojilať půlleté dítě vyhověla, tedy zaměňuje po stránce subjektivní bezvýznamnou pohnutku se zlým úmyslem, pro skutkovou povahu podvodu vyžadovaným; nevylučujeť pohnutka tato vědomí a úmysl pachatelky poškoditi právo městské správy na stejnoměrné rozvržení potravin na úkor ostatního obyvatelstva. Jest tudíž rozsudek osvobozující zmatečným dle č. 9 a) § 291 tr. ř. a bylo jej proto zrušiti. Ježto však zrušovací soud zvláště po stránce subjektivní neshlédává v rozsudku potřebná zjištění skutková, aby mohl vzhledem k ustanovení § 288 č. 3 tr. ř. u věci samé rozhodnouti, bylo věc vrátiti soudu nalézacímu, aby ji znovu projednal a rozhodl.

Citace:

Čís. 61. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 95-97.