NPD documents search: Váž. tr., 19 (1937)

Čís. 5811.

Nejde o »platný zákaz« podle § 18, odst. 3 zákona čís. 126/1933 Sb. z. a n., pozbyl-li zákaz dovozu, dopravy nebo rozšiřování cizozemského časopisu podle § 10, odst. 2 téhož zákona ve znění čl. V zákona čís. 140/1934 Sb. z. a n., po případě podle § 26 zákona čís. 6/1863 ř. z. a § 19, odst. 4 zákona čís. 126/1933 Sb. z. a n., právní účinnosti uplynutím doby dvou let ode dne vyhlášení zákazu a nebyl-li opakován.
(Rozh. ze dne 6. února 1937, Zm I 57/37.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem vojenské zrady podle § 6, čís. 2, al. 3, zákona na ochranu republiky, zločinem nedokonaného svádění k nadržování zločincům podle §§ 9, 217 tr. z., přečinem podle § 18, odst. 3 zákona čís. 126/1933 Sb. z. a n., přestupkem krádeže podle § 460 tr. z. a přestupkem podvodu podle §§ 197, 461 tr. z.; podle § 290 tr. ř. zrušil rozsudek, pokud jím byl obžalovaný uznán vinným přečinem podle § 18, odst. 3 zákona ze dne 10. července 1933, čís. 126 Sb. z. a n., jakož i ve výroku o trestu a ve výrocích s tím souvisících a podle § 259, čís. 2 tr. ř. zprostil obžalovaného obžaloby, že 2. listopadu 1935 v R. přestoupil zákaz dovozu, dopravy a rozšiřování cizozemského tiskopisu »Chemnitzer Tagblatt« ze dne 16. května 1935, čís. 134, vycházejícího v Saské Kamenici, a že tak spáchal přečin podle § 18, odst. 3 zákona ze dne 10. července 1933, čís. 126 Sb. z. a n. —
Z důvodů:
Při vyřizování zmateční stížnosti přesvědčil se nejvyšší soud, že, pokud jde o přečin podle § 18, odst. 3 zákona ze dne 10. července 1933, čís. 126 Sb. z. a n., bylo v neprospěch obžalovaného nesprávně užito tohoto zákona.
Rozsudek zjistil, že obžalovaný dne 2. listopadu 1935 přenášel přes hranice v R. z Německa zapovězený časopis »Chemnitzer Tagblatt«, vycházející v Saské Kamenici, ze dne 16. května 1935, čís. 134, a zjistil též, že doprava a rozšiřování tohoto časopisu byly zakázány výnosem ministerstva vnitra ze dne 17. června 1933, čís. 43374/1933, který byl uveřejněn v Úředním listu republiky Československé čís. 141 ze dne 18. června 1933. Toto zjištění opírá se o sdělení presidia zemského úřadu v Praze, čís. 23806 ze dne 8. května 1936.
Předpokladem stíhání pro přečin ve smyslu § 18, odst. 3 zák. č. 126/1933 Sb. z. a n. je platný zákaz dovozu, dopravy nebo rozšiřování cizozemského tiskopisu ve smyslu § 10 téhož zákona. U periodických tiskopisů — a o ten jde v souzeném případě — je platnost zákazu toho omezena jak podle znění odst. 2 § 10 zák. čís. 126/1933 Sb. z. a n., tak i podle nové slovní úpravy podle čl. V zákona ze dne 10. července 1934, čís. 140 Sb. z. a n. na dobu dvou let. Opatření takové nabývá účinnosti podle odst. 4 § 10 zák. čís. 126/1933 Sb. z. a n. dnem vyhlášení a nestalo-li se poté opatření nové, pozbývá tudíž uplynutím dvou let platnosti ipso iure. Tato dvouroční lhůta omezuje platnost zákazu dovozu, dopravy a rozšiřování periodických tiskopisů nejen v těch případech, kdy zákaz byl vydán ministerstvem vnitra po dohodě s ministerstvem zahraničních věcí teprve v době platnosti zákona čís. 126/1933 Sb. z. a n., resp. zákona čís. 140/1934 Sb. z. a n., nýbrž i tam, když se tak stalo — jako ve věci souzené — již dříve na podkladě § 26 zák. čís. 6/1863 ř. z., neboť podle § 19, odst. 4 zák. čís. 126/1933 Sb. z. a n. opatření dříve vydaná podle § 26 onoho tiskového zákona mají týž účinek jako zákazy rozšiřování tiskopisu podle § 10 téhož zákona. Byť i uveřejnění zákazu časopisu »Chemnitzer Tagblatt« podle § 26 tisk. zák. čís. 8/1863 ř. z. stalo se 9. května 1933 na základě § 1 vlád. nař. ze dne 28. dubna 1933, čís. 72 Sb. z. a n., pozdější zákonné ustanovení § 19 zákona ze dne 10. července 1933, čís. 126 Sb. z. a n., jednak (v al. 1), zrušující předpis § 26 tisk. zák. čís. 6/1863 ř. z., jednak (v all 4) stanovící týž účinek pro předcházející opatření, vydaná na podkladě tohoto nyní již zrušeného zákona, neponechává platnost oněch dřívějších zákazů in infinitum, nýbrž,také u nich omezuje je na dobu dvou let. Poněvadž pak jednak obžalobou nebylo vůbec tvrzeno, že by po uveřejnění zákazu v čís. 141 Úředního listu republiky Československé ze dne 18. června 1933, ode kdy podle odst. 4, § 10 zák. čís. 126/1933 Sb. z. a n. počíná účinnost opatření takového ve smyslu tohoto zákona, zákaz takový byl ještě opakován, jednak z přípisu presidia zemského úřadu v Praze ze dne 8. května 1936, čís. 23806, odpovídajícího na dotaz soudu, zdali vůbec a kdy byl vydán zákaz dopravy a rozšiřování cizozemského časopisu »Chemnitzer Tagblatt«, plyne, že zákaz takový nebyl opakován, nemělo opatření ministerstva vnitra ze dne 17. června 1933, vyslovující zákaz dopravy časopisu »Cheninitzer Tagblatt«, prohlášené na základě § 1 vlád. nař. čís. 72/1933 Sb. z. a n. v čís. 141 Úředního listu republiky Československé ze dne 18. června 1933, v době zažalovaného trestného činu, t. j. 2. listopadu 1935, již právní účinnosti.
Nezakládá tedy v rozsudku zjištěné jednání obžalovaného skutkové podstaty přečinu podle § 18, odst. 3 zákona ze dne 10. července 1933, čís. 126 Sb. z. a n. ve znění změněném zákonem ze dne 10. července 1934, čís. 140 Sb. z. a n. Následkem toho je rozsudek v uvedeném směru zmatečný podle § 281, čís. 9 a) tr. ř., bylo jej zrušiti, pokud jde o přečin podle § 18, al. 3 cit. zákona a obžalovaného ihned podle § 259, čís. 2 tr. ř. zprostiti obžaloby pro tento přečin.

Citace:

čís. 5811. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 19, s. 87-89.