NPD documents search: Váž. tr., 12 (1930)

Čís. 3886.

Poškození veřejného orgánu je jen objektivní podmínkou přísnější sazby druhé věty § 82 tr. zák.; přísnější trest stíhá pachatele i když jeho úmysl k nastalému poškození nesměřoval (poškození bylo způsobeno jen náhodou).
(Rozh. ze dne 30. května 1930, Zm I 154/30.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Chebu ze dne 3. února 1930, pokud jím byl obžalované, odsouzené pro zločin veřejného násilí podle § 81 tr. zák. a pro přestupek urážky stráže podle § 312 tr. zák. uložen trest jen podle první trestní sazby § 82 tr. zák., zrušil rozsudek nalézacího soudu v napadeném výroku o trestu jako zmatečný a uložil obžalované trest podle druhé věty § 82 tr. zák.
Důvody:
Zmateční stížnosti, uplatňující důvod zmatečnosti podle čís. 11 § 281 tr. ř., nelze upříti oprávnění. Nalézací soud, uznav obžalovanou vinnou přestupkem podle § 312 tr. zák. a zločinem podle § 81 tr. zák., vyměřil jí trest podle prvé trestní sazby § 82 tr. zák., nikoliv, jak státní zastupitelství v obžalobě navrhlo, podle druhé trestní sazby onoho §, vzav sice za prokázáno, že obžalovaná škrábla strážníka K-e, kterému se násilím zprotivila, na ruce do krve, maje však za to, že se poškození to nestalo úmyslně, nýbrž jen náhodou. Nalézací soud vychází zřejmě z názoru, že jest předpokladem použití druhé trestní sazby § 82 tr. zák., že poranění nebo poškození úřední osoby, proti níž odpor směřoval, bylo pachatelem zamýšleno a že tedy pouhý objektivní výsledek takového poškození nestačí. Tento názor není v zákoně odůvodněn. Neboť, jak zmateční stížnost správně dovozuje, zákon ukládá vyšší trest podle druhé věty § 82 tr. zák., byl-li vůbec odpor spojen s poškozením veřejného orgánu, nečiníc rozdíl, zda bylo toto poškození způsobeno úmyslně, či jen náhodou. Poškození veřejného orgánu je tedy jen objektivní podmínkou přísnější sazby druhé věty § 82 tr. zák. a stíhá proto pachatele přísnější trest i když jeho úmysl k nastalému poškození nesměřoval. Pro použití této trestní sazby stačilo tedy již pouhé zjištění nalézacího soudu, že se obžalovaná strážníku K-ovi násilím zprotivila v úmyslu, zmařiti jeho služební úkon, a že při tomto odporu byl strážník na těle poškozen. Nalézací soud vybočil z trestní sazby zákonem ustanovené, an, přihlížeje k poškození strážníka jen jako k okolnosti přitěžující vyměřil obžalované trest v rámci prvé věty § 82 tr. zák.

Citace:

Čís. 4000. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1931, svazek/ročník 12, s. 585-586.