Čís. 3806.

Proti usnesení vrchních soudů nelze podle předpisů trestního řádu kromě zvláštních případů (jako §§ 39, 63 tr. ř.) podati stížnost.
Domněle poškozený nemůže žádati, by mu byl zřízen obhájce chudých k sepsání trestního oznámení (§ 41 tr. ř.).
(Rozh. ze dne 13. března 1930, N 1 82/29.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací odmítl stížnost Josefa V-a do usnesení vrchního soudu v Praze ze dne 7. června 1929, jímž byla zamítnuta jeho stížnost do usnesení krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. května 1929, zamítavšího žádost Josefa V-a o zřízení nástupce chudých k sepsání trestního oznámení.
Důvody:
Proti usnesení vrchních soudů nelze podle předpisů trestního řádu kromě zvláštních případů, jako §§ 39 a 63 tr. ř., týkající se zapsání do seznamu obhájců a povolení delegace vrchním soudem, podali stížnost. Již z tohoto důvodu musela býti stížnost jako zásadně nepřípustná odmítnuta. Domnívá-li se stěžovatel, že nejvyšším soudem přípisem ze dne 22. června 1929 bylo nařízeno prvému soudu, by ustanovil stěžovateli zástupce chudých k sepsání trestního oznámení, je na omylu, neboť přípisem z 22. června 1929 byla jen přímo u nejvyššího soudu podaná stížnost postoupena soudu prvé stolice k příslušnému opatření, by předložil spisy týkající se této věci, bez nichž vyřízení stížnosti bylo nemožným. Jelikož nyní byly spisy předloženy, bylo o stížnosti rozhodnouti, jak se stalo, při čemž se ještě připomíná, že jest stěžovateli zůstaveno, by si sepsal oznámení sám nebo prostřednictvím právního zástupce, jehož si zvolí na vlastní náklad, nebo by oznámení dal sepsati do soudního protokolu; případ, že by mu jako domněle poškozenému mohl býti zřízen obhájce chudých k sepsání trestního oznámení, zákon vůbec nezná (viz § 41 tr. ř.).

Citace:

č. 3806. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1931, svazek/ročník 12, s. 171-172.