NPD documents search: Sborník věd právních a státních, 13 (1913)

Právo církevní
.
Милаш Никодим, Црквено казнено право. У Мостару, 1911. Stran XII а 637.
Chvalně známý a velmi plodný církevní spisovatel srbský, o jehož dvou dílech jsme v tomto časopise referovali (viz roč. III., str. 119 a násl., a roč. IV., str. 128 a násl.), obral si za předmět nové veliké práce své církevní právo trestní. Myšlenku takovou pojal, jak praví v předmluvě, již r. 1897, sotva byl hotov se Syntagmatem kanónů. Rádi mu věříme, že úkol jeho byl velmi obtížný. Jeť literatura církevního trestního práva v pravoslavné církvi dosti chudá. Není ani mnoho monografií, které by se zabývaly jednotlivými otázkami trestního práva církevního, a kniha, která by podávala úplný systém tohoto práva, vyšla až dosud pouze jediná. Je to řecká práce Konst. Rallisa ποινικόν δίκαιον της Ανατολικής Ορθοδόξου Εκκλησίας (v Athénách, 1907). Má sice také literatura ruská podobnou práci Ivana Milovanova О преступленiяхъ и наказанiяхъ церковныхъ по канонамъ древней вселенской церкви (v Petrohr., 1888), avšak spis ten zakládá se jen na pramenech ryze kanonických; k ostatním se nepřihlíží. Autor nejen tedy, že neměl pro svou práci vzorů, ale musel těžko shledávati materiál, který je rozptýlený už proto, že církev pravoslavná, jak známo, není organisována po centralistická, nýbrž skládá se z řady církví autokefálních, z nichž každá má svoje speciální předpisy.
Kniha rozdělena je na tři části. V části úvodní spisovatel vykládá nejdříve o základě církevního trestního práva, totiž o rozdílu mezi předpisy ethicko-náboženskými a juristickými, jakož i o rozdílu mezi trestním právem církevním a světským. Na to líčí stručně rozvoj církevního trestního práva, vypočítává prameny tohoto práva (1. kanonické, z nichž věnuje větší pozornost sbírce zv. Statuta ecclesiae antiqua, 2. prameny práva římského, 3. právo starozákonné, 4. speciální právo autokefálních církví, 5. právo světské), píše o soustavě trestního práva církevního a končí přehledem literatury, z něhož vidno, že spisovatel ovládá příslušnou literaturu nejen národů pravoslavných, Rusů a Řeků, nýbrž i literatury národů západoevropských.
Část druhá má nápis „díl obecný" a skládá se ze dvou kapitol. V prvé pojednává se o trestných činech, ve druhé o trestech. Podává se nejprve pojem trestného činu a. klasifikace deliktů. Na to se probírá subjektivní stránka trestných činů (píše se o subjektu trestného činu, o příčetnosti a nepříčetnosti a účastenství); následuje výklad o objektivní stránce trestných činů (o předmětu, konkurenci, polehčujících a přitěžujících okolnostech). V kapitole o trestu rozbírá se podstata církevního trestu, účel jeho a druhy trestů, vykládá se o světských trestech v církevněsoudní praxi atd.
Třetí část, „díl zvláštní“, věnována jest vlastnímu výkladu o jednotlivých trestech a trestných činech. Právníka překvapí poněkud, že autor pojednává dříve o trestech (oddíl prvý) než o trestných činech (oddíl druhý). Tresty dělí se na všeobecné a zvláštní. Všeobecné jsou: pokání, infamia, excommunicatio (minor a major) a zbavení církevního pohřbu. Speciální tresty dělí se 1. na diorthické (napravující, poenae medicinales), jako jest napomenutí, důtka, epitimia a excommunicatio kleriků, 2. na sófronistické (poenae vindicativae), jako peněžní pokuta, přesazení klerikovo, ztráta jednotlivých práv v hierarchii, zbavení beneficia atd.
Také co do trestných činů pojednává se nejprve o všeobecných deliktech a pak zvláštních trestných činech kléru. Delikty všeobecné jsou rozděleny takto: 1. proti víře a církvi, 2. proti společnosti, 3. proti křesťanské morálce. Speciální delikty kléru jsou: proti předpisům hierarchického řádu, proti lům o chování se duchovenstva, proti předpisům o monastýrech a řeholnictvu, předpisům o bohoslužbě, proti ustanovením o pastýřské službě, proti pravid-
Zvláště cenným činí dílo Milašovo Synopse všeho toho, co je v ní řečeno o církevních trestných činech a jejich trestech. Ve 414 článcích spisovatel podává veškeru látku v knize obsaženou. Přehled tento má sloužiti církevním soudům za pomůcku pro praxi. Autor vykonal tu jakési zákonodárné dílo, uspořádav všechny porůznu vydané předpisy trestního církevního práva v soustavný celek. Užívání knihy usnadněno je obšírným rejstříkem.
Karel Kadlec.

Citace:

Právo církevní.. Sborník věd právních a státních, 13 (1913). s. 224-225.