Čís. 4001.

Vykazuje-li činnost pachatelova, čelící proti cizímu majetku, v různých svých dějstvích náležitosti skutkové povahy různých majetkových deliktů, jest ji posuzovati s hlediska trestního zákona podle toho jednání, jímž byl cizí majetek přímo zasažen.
Pokud jde o zpronevěru, nikoliv o krádež, odcizoval-li číšník kontrolní známky pro zjištění toho, co měl za pokrmy a nápoje odvésti restauratérovi.
(Rozh. ze dne 15. listopadu 1930, Zm I 392/30.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného Františka J-a do rozsudku krajského soudu trestního v Praze ze dne 26. března 1930, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem spoluviny na krádeži podle §§ 5, 171, 176 II c) tr. zák. Zároveň však zrušil rozsudek nalézacího soudu, pokud jím byl obžalovaný Jindřich M. uznán vinným zločinem krádeže podle §§ 171, 176 II c) tr. zák., obžalovaný František J. pak zločinem spoluviny na krádeži podle §§ 5, 171, 176 II c) tr. zák., podle § 290 tr. ř. z moci úřední jako zmatečný a věc přikázal příslušnému nyní okresnímu soudu trestnímu v Praze k novému projednání a rozhodnutí v rozsahu zrušení, mimo jiné z těchto
důvodů:
Při poradě o zmateční stížnosti shledal zrušovací soud, že bylo trestního zákona nesprávně použito (§ 281 čís. 10 tr. ř.) nejen v neprospěch obžalovaného Františka J-a, nýbrž i v neprospěch obžalovaného Jindřicha M-e, odsouzeného pro zločin krádeže podle §§ 171, 176 II c ) tr. zák. Cenné známky, které obžalovaný Jindřich M. z návodu obžalovaného Františka J-a odcizoval, byly, jak ze skutkových zjištění rozsudku vyplývá, jen kontrolním prostředkem pro zjištění ceny pokrmů. které dotyčný číšník pro hosty objednal; podle nich při vyúčtování po skončení obchodu odváděli číšníci spolumajiteli restaurace Josefu H-ému nebo jeho zástupci peníze, vybrané od hostů za pokrmy a za nápoje. Tímto dojednaným použitím nebyla těmto známkám propůjčena skutečná vnitřní hodnota majetková, ani mezí restauratérem a číšníkem, tím méně staly se známky hodnotnými nositeli dotyčné pohledávky proti třetím osobám, což by je nejvýrazněji vyznačovalo jako věci, mající ve jmění restauraterově skutečnou hodnotu ve výši pohledávek za číšníky. Tyto pohledávky, vzniknuvše nezávisle na odevzdání známek převzetím pokrmů pro hosty, trvaly i po odcizení známek dále mezi reustaraterem a číšníkem, majetkový poměr restauratera proti číšníkovi a naopak se tím nikterak nezměnil, odcizením známek byl odstraněn jen důkazní prostředek o jsoucnosti této pohledávky, kteráž jako majetkový právní poměr ve prospěch restauratera trvala mezi stranami dále. Trestný čin se neuskutečňoval ve své podstatě v útoku pachatelů proti známkám, nýbrž ve skutečném zatajení jsoucnosti samého právního poměru (pohledávky) při súčtování peněz za zboží, které bylo číšníku restauraterem svěřeno, by od hostů je objednavších za ně peníze vybral a dodavateli zboží — restauraterovi — odvedl (srov. rozh. čís. 3317 sb. n. s. Podstata trestného činu spočívá tudíž v tomto zadržení a přivlastnění si svěřených věcí, jemuž odcizení známek jako důkazního prostředku bylo jen činností pomocnou. Vykazuje-li činnost pachatelova, čelící proti cizímu majetku, v různých svých dějstvích náležitosti skutkové povahy různých majetkových deliktů, jest ji posuzovati s hlediska trestního zákona podle toho jednání, jímž byl cizí majetek přímo zasažen. Podle toho měl býti čin obžalovaných posuzován s hlediska zpronevěry, která v souzeném případě, kde byla zjištěna výše škody pod 2 000 Kč, může býti jen přestupkem, po případě spoluvinou na něm.

Citace:

Čís. 4001. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1931, svazek/ročník 12, s. 586-587.