NPD documents search: Váž. tr., 12 (1930)

Čís. 15681.

Dohodu o depuraci jest vždy vykládati slušně hledíc k okolnostem jednotlivého případu.
Nesplnění depuračního závazku ve smluvené určité době neopravňuje k odstupu od kupní smlouvy, jde-li o zcela podřadné břemeno.
(Rozh. ze dne 16. prosince 1936, R II 468/36.) Žalobce opíraje žalobu výslovně o ustanovení § 918 obč. zák. domáhá se zrušení kupní smlouvy a náhrady za investice na nemovitosti prodané a tvrdí, že žalovaný ve smluvené jednoroční lhůtě přes dodatečné lhůty mu poskytnuté neprovedl do podání žaloby na prodaných nemovitostech depurací věcných břemen váznoucích tam ve prospěch jisté obce a některých korporací i dobročinných účelů. Prvý soud žalobu zamítl. Odvolací soud uložil prvému soudu nové jednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud uložil odvolacímu soudu, by o odvolání znovu rozhodl.
Důvody:
Kupní smlouvou ze dne 31. května a 30. září 1930 odprodala žalovaná strana žalobci od velkostatku v T. některé nemovitosti i s hospodářským inventářem a zavázala se, že prodané nemovitosti odevzdá kupiteli do jednoho roku bez knihovních břemen. Žalovaný ústav tyto nemovitosti i s inventářem žalobci odevzdal, a bylo pro žalobce na základě oné kupní smlouvy vloženo právo vlastnické dne 21. října 1930 a 12. června 1931. Depurační závazek žalované strany nebyl učiněn podmínkou kupní smlouvy, nýbrž toliko vedlejším závazkem, a nejsou knihovní břemena, o něž v tomto sporu jde, pro žalobce velmi tíživá. Nemusí býti knihovní zatížení tíživým již proto, že jde o reální břemeno, nýbrž jest v té příčině přihlédnouti k jeho obsahu a povinnosti, která z něho pro majitele reality vyplývá. V souzeném případě záleží ona věcná břemena pouze v tom, že vlastník reality jimi zatížené má platiti 5% úroky z jednotlivých kapitálových částek, kteréžto částky činí celkem 12000 Kč, a má tedy platiti ročně 600 Kč. To není vzhledem k hodnotě koupených nemovitostí s příslušenstvím, za něž kupní cena činila 720000 Kč, povinnost tak tíživá, aby k vůli ní mohl kupitel žádati zrušení kupní smlouvy. Takové reální břemeno neznemožňuje hypotekární úvěr, což jest viděti již z té okolnosti, že na prodaných nemovitostech přes ona reální břemena vázlo dluhů v celkové části okolo dvou milionů Kč. Mimo to v době podání žaloby vázla ona reální břemena pouze na domě, nikoli na ostatních koupených nemovitostech, tedy jen na malé částce zbytkového statku žalobcem od žalované strany koupeného, ježto dům ten měl podle znaleckého posudku v den prodeje hodnotu 55000 Kč. Přihlíží-li se k všem těmto okolnostem, jakož i k té důležité zjištěné okolnosti, že žalovaná strana k úhradě povinností plynoucích z oněch reálních břemen složila k soudu jistinu 12000 Kč, jest souhlasiti s prvním soudem, že depurační závazek žalované strany, pokud jde o tato sporná reální břemena, je rázu docela podřadného, takže pro jeho nesplnění není žalobce oprávněn domáhati se zrušení kupní smlouvy, zejména když, jak je rovněž zjištěno, žalobce sám splnění tohoto závazku všemožně mařil. I kdyby depurační závazek žalované strany byl učiněn podmínkou kupní smlouvy, muselo by se to vykládati způsobem slušným podle účelu (§ 914 obč. z.) a vzhledem k celkovému stavu věci a uvážiti, že se depurační závazek týkal četných knihovních zástavních práv a břemen v úhrnné ceně okolo dvou milionů Kč a že zbytek několika sporných břemen, jež se žalované straně přes veškeré úsilí následkem úmyslného maření se strany žalobcovy nepodařilo ještě vymazati, jest vzhledem k tomu, co bylo nahoře uvedeno, významu tak nepatrného, že to nepadá na váhu, a nebylo by lze proto, že tato nepatrná břemena nebyla ještě vymazána, uznati na zrušení kupní smlouvy, zejména když žalobce koupené nemovitosti převzal knihovně i fakticky, na nich léta hospodaří a sám se své strany kupní smlouvu ani nesplnil, a když žalovaná strana k úhradě povinností plynoucích z oněch reálních břemen složila k soudu jistinu 12000 Kč. Poněvadž žalobní nárok na zrušení kupní smlouvy ve smyslu § 918 obč. z. není oprávněn a poněvadž další žalobní nárok na vrácení zaplacené části kupní ceny a náhradu za rekonstrukci lihovaru jest vyvozován z předchozího nároku na zrušení kupní smlouvy, nebylo důvodu, aby odvolací soud rozsudek soudu první stolice zrušoval, vycházeje z mylného názoru, že žalobní nárok jest vzhledem k ustanovení §§ 918 a 920 (nesprávně 921) obč. zák. odůvodněn.

Citace:

Čís. 3963. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1931, svazek/ročník 12, s. 505-506.