Čís. 4706.

Odmontoval-li pachatel součástky cizího motorového vozidla a, použiv jich jen k jedné jízdě na svém stroji, zase je vrátil na původní místo, nejde o krádež, nýbrž toliko o přestupek bezprávného užívání podle § 127 tr. zák. o přest.
(Rozh. ze dne 4. května 1933, Zm 3 497/32.)
Nejvyšší soud v trestní věci proti I. W., obžalovanému pro zločin krádeže, zmateční stížnost náhradního soukromého žalobce zčásti odmítl, zčásti zamítl.
Z důvodů:
S hlediska uplatňovaného věcného důvodu zmatečnosti podle č. 1 a) [1 b)] § 385 tr. ř. namítá stěžovatel, že odvolací soud ve zjištěném jednání obžalovaného, že odmontoval s jeho motocyklu cylindr s pístem, neshledal skutkovou podstatu zločinu krádeže, a z okolností, že obžalovaný provedl odmontování důležité součástky, což, jak tvrdí, vyžaduje delší, několikahodinovou odbornou práci a při čemž nutno provésti i některé změny na zmíněných součástkách, dále z toho, že namontováním těchto součástek na motocykl obžalovaného staly se součástky ty částí jeho stroje jako jednotného celku, — dovozuje, že obžalovaný musel jako odborník věděti, že tyto součástky budou vystaveny stejnému osudu jako jeho motocykl a že tento stává se namontováním zmíněných součástek cennějším, — a že, když tak učinil, jednal jen v úmyslu poškozenému je odciziti a proto že jeho čin tvoří skutkovou podstatu zločinu krádeže, kteráž byla dokonána již namontováním odňatých součástek. Z toho dovozuje stěžovatel, že odvolací soud mylně kvalifikoval čin obžalovaného pouze jako přestupek podle § 127 zákona o přestupcích.
Zmateční stížnost jest v této části bezpodstatná. Skutková podstata krádeže vyžaduje, aby pachatel odňal cizí věc movitou z držby aneb z detence jiného bez jeho svolení v úmyslu, aby si ji bezprávně přivlastnil. V tomto případě nelze však tento úmysl obžalovaného dovoditi jediné z okolnosti, že odmontoval zmíněné strojové součástky s motocyklu poškozeného a namontoval je na svůj stroj, ani z toho, že práce ta vyžádala si delší dobu a že snad bylo třeba provésti při tom i nějaké změny na odňatých strojových součástkách, když byly zjištěny jiné okolnosti, které svědčí o tom, že obžalovaný nezamýšlel ze stroje stěžovatelova odňaté součástky ponechati trvale na svém stroji, totiž, že obžalovaný namontoval ony součástky na svůj stroj jen proto, aby jich použil k jízdě do Brna (aneb do Prahy) a že, když se s cesty té vrátil, namontoval zase ony součástky na stroj poškozeného. Tyto okolnosti vylučují úmysl věci odciziti, nutný pro skutkovou podstatu krádeže, a nemýlil se proto odvolací soud, když v jednání obžalovaného neshledal krádež, nýbrž pouze přestupek podle § 127 zák. o přest.

Citace:

č. 4706. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1934, svazek/ročník 15, s. 267-268.