NPD documents search: Právní prakse, 4 (1939-40) - Do kdy musí být rozhodnuto o daňovém odvolání

Do kdy musí býti rozhodnuto o daňovém odvolání? Odpočitatelnost útrat právního zastoupení.

»Účetní listy« v čísle 11 ze dne 10. února 1940 upozorňují na dvě důležitá rozhodnutí nejvyššího správního soudu, v úřední sbírce dosud neotištěná:
a) O odvolání daňovém musí býti rozhodnuto do určité doby — rozhodování úřadu po této době.
Podle ustanovení § 334,odst. 5 zák. o přímých daních ve znění zákona č. 226/ 1936 sb., jestliže poplatník vyhověl ve lhůtách mu daných, po případě prodloužených všem výzvám, směřujícím k řádnému vyřízení stižních bodů odvolání, je odvolací stolice povinna rozhodnouti o odvolání do 1 roku. Jde-li i o složité případy, jest lhůta dvouletá, o čemž budiž poplatník před uplynutím jednoroční lhůty zpraven. Nedodrží-li úřad lhůty, má se za to, že jest odvolání plně vyhověno. Nejvyšší správní soud vyslovil: Rozhoduje-li odvolací stolice o odvolání po uplynutí těchto lhůt, je povinna — za okolností po řízení provedeném za součinnosti strany — v rozhodnutí uvésti důvody, pro které podle jejího názoru nelze míti za to, že odvolání je plně vyhověno, ve smyslu cit. předpisu. K dodržení těchto lhůt pro rozhodnutí odvolací stolice o odvolání je nutno, aby rozhodnutí o odvolání bylo straně v těchto lhůtách řádně doručeno. Není ve shodě se zákonem ustanovení odst. 3, věty druhé prov. nař. k § 334, odst. 5 zákona o přímých daních ve znění zákona číslo 226/1936 Sb., pokud stanoví, žek dodržení lhůty stačí, bylo-li rozhodnutí o odvolání vydáno, t. j přednostou finančního úřadu II. stolice nebo jeho zástupcem podepsáno nebo odvolací stolicí projednáno a rozhodnuto poslední den lhůty a byla-li strana o rozhodnutí zpravena nejdéle do 60 dnů po jeho vydání«. Lhůta stanovená v uvedeném zákonném ustanovení, počíná také u odvolání, podaných před 1. lednem 1938 a tohoto dne ještě nevyřízených, dnem, který následuje po dni podání odvolání u příslušného úřadu. — (N. s. s. ze dne 28. listopadu 1939, č. 1751/ 38-2.)
b) Částky zaplacené za právní zastoupení (odpočitatelné položky při ukládání přímých daní).
V případě, o němž nejvyšší správní soud rozhodoval, byly částky, zaplacené za právní zastupování vynaloženy, aby stěžovatel dostal náhradu za provedené práce na pronajatém statku a aby nemusil vraceti pachtýřem zažalované zásoby, neboť případě odsouzení by se zmenšily zásoby stěžovatelovy. Šlo tudíž o náklad, vynaložený za účelem zachránění příjmového pramene a o zachování základního majetku a nešlo o vydání za účelem udržení příjmu z tohoto majetku, kterýmžto nákladem jsou a mohou býti jen vydání, kterými má býti dosaženo výnosu majetku. Ani pokud šlo o výdaje za zastupování ve věcech daňových, neuznal nejvyšší správní soud, že by šlo o výdaj učiněný na dosažení, zabezpečení a udržení důchodu podle § 15, č. 1 zákona o přímých daních, neboť účelem tohoto zastupování a tedy také vydání s ním spojeného bylo, aby důchod již dosažený nebyl daní zatěžován nad zákonem přípustnou míru, což je ovšem něco podstatně jiného, než zabezpečení, či udržení příjmu, jak je má na mysli citované ustanovení. Uznal proto nejvyšší správní soud, že tyto výdaje nejsou odpočitatelnými položkami. (N. s. ze dne 16. listopadu 1939, č. 925/38-2.) Proti tomuto názoru lze uvésti, že daň výdělková a daň obratová jsou odčitatelny podle § 15, č. 1, písm. e) zákona o přímých daních a to jak plyne z ustanovení úvodní věty č. 1 § 15 cit. zákona, jako výdaj, učiněný k dosažení, zabezpečení a udržení důchodu. Advokátní výlohy, souvisící s těmito daněmi sdílí jako výdaj vedlejší osud hlavního výdaje (t. j. daně výdělkové a daně obratové). Je-li tento hlavní výdaj podle citovaného zákona odčitatelný jako výdaj k udržení důchodu, jsou odčitatelny i souvisící výdaje advokátní.

Citace:

Do kdy musí být rozhodnuto o daňovém odvolání. Právní prakse, měsíčník československých právníků. Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart, 1939-40, svazek/ročník 4, s. 148-149.