§ 76. Místní příslušnost úřadů vodoprávních.

Příslušný podle rozumu toho zákona je politický úřad toho okresu, v němž stroj je položen aneb zřízen býti má. Povolovati k stavbám a převozům veřejným v tekoucích vodách, pokud se jich užívá k plavení lodí a vorů, jest vyhraženo politickému řízení zemskému.
Kdyby obec, ježto politickou správu vykonává, sama podnikla zřízení díla vodního, má vyšší politický úřad, pod nímž jest postavena, bez rozdílu vody, k níž se to vztahuje, úřad říditi a rozhodnouti, zda-li zřízení dovoliti lze.
Týká-li se podniknutí několika okresů správních téže země aneb několika zemí, má úřad, v jehož obvodě hlavní stroj podniknutí položen jest, smluviv se s úřadem, jehož se jinak týče, a jest-li třeba za spolupůsobení téhož úřadu říditi a vynésti rozhodnutí, aneb, nesjednají-li se úřady, k nimž to sluší, má záležitost býti předložena představenému vyššímu úřadu, aby o tom rozhodl.
V § 75. povolány jsou všeobecně politické úřady ke správě a rozhodování ve všech záležitostech, které dle vodního zákona týkají se užívání, svádění neb hrazdění vody, aniž by bylo určeno, kterým politickým úřadům jest v konkrétním případě příslušnost vyhražena. Toto bližší určení vysloveno jest § 76., který prohlašuje za pravidlo, že příslušný jest politický úřad toho okresu, v němž dílo vodní jest položeno nebo má býti zřízeno.
Jest nesporno, že tímto zákonným určením nejsou dotčeny všechny vodoprávní záležitosti, uvedené v § 75., ježto přece všechny právní poměry, které mají se upravovati neb projednávati dle vodního zákona, nevztahují se na existenci neb provoz nějakého díla. Jest tudíž nutno znění prvé věty § 76. dáti výklad extensivní v tom směru, že politický úřad okresní jest co prvá vodoprávní instance příslušný ve všech těch záležitostech, které mají býti posuzovány dle ustanovení vodního zákona, pokud zákon sám nestanoví výjimek.1
Pokud pro určení kompetence okresního politického úřadu přichází v úvahu skutečně vodní dílo, jest pod pojmem tím rozuměti ono vodní zařízení, kterým má býti dosažen účel podniku. Pro stanovení místní příslušnosti jest nerozhodno, zda vodní dílo vykonává neb vykonávati může vlivy a účinky vzhledem k souvislosti vodního toku na vzdálenější tratě vodní.
Z pravidla, že místně příslušným k projednávání vodoprávní záležitosti jest ten okresní úřad politický, v jehož obvodě leží (projektované) vodní dílo (neb dotyčná trať vodní, na př. při sporu dle § 15.), stanovil zákon sám v § 76. tři výjimky a čtvrtá připojena byla zákonem ze dne 30. června 1884, č. 117 ř. z. (zákonem o opatření k neškodnému svádění horských vod).
I. výjimka obsažena jest již v prvém odstavci § 76., který praví, že „povolovati k stavbám a převozům veřejným v tekoucích vodách, pokud se jich užívá k plavení lodí a vorů, jest vyhraženo politickému řízení zemskému“.
Normou touto vyslovena byla příslušnost zemského úřadu politického co prvé instance, jedná-li se o konsentování děl (včetně veřejných převozů) a jich změn na splavných řekách, rovněž i o rozhodování sporů, které z podnětu takovýchto konsensů povstanou.
Účel tohoto zákonného ustanovení spočívá v záruce jednotné úpravy splavných řek a zachování jich splavnosti. Pokud jedná se o vodní díla v tratích přímo plavbou používaných, jest zajisté účelno, aby o jich přípustnosti rozhodoval v prvé instanci úřad, jehož obvod vztahuje se na celou splavnou trať říční, takže směrnice pro povolení děl a zařízení na témže toku řízeny budou s hlediska jednotného. Leč ustanovení toto má další své právní konsekvence. Dle § 2. jsou řeky a velřeky od toho místa, kde po nich počínají jezditi lodě nebo vory, i s vedlejšími rameny svými statkem veřejným. Dle tohoto § tvoří řeka od místa, kde na ní počíná plavba loďmi neb vory, celek a řece přísluší ve všech jejích částech stejná právní povaha, ať části tyto jsou zcela neb částečně splavny, ať zcela nesplavny.
Musí býti předpokládáno, že pojetí § 76. bylo zvoleno vzhledem k ustanovení § 2. a že tudíž slova tohoto §, „v tekoucích vodách, pokud se jich užívá k plavení lodí a vorů“ jest aplikovati nejen na tu trať vodního toku, po které plavba se skutečně provozuje, nýbrž na celou řeku od místa, kde její užívání k plavbě počíná, bez ohledu na to, zda část přicházející v konkrétním případě v úvahu, jest skutečně používána neb může býti používána k plavbě či nikoliv.
Jest tudíž příslušný ke konsentování vodního díla neb jeho změny i opravy2 i v mlýnském náhonu ze splavné řeky, odvedeném v prvé instanci zemský úřad politický. Ovšem a to zcela pochopitelně kolísá v tomto směru praxe, ježto ve skutečnosti není důvodu pro to, aby pro povolování děl a jich změn v takovém pobočním rameni splavné řeky projektovaných musel v prvé instanci rozhodovati bezvýjimečně zemský politický úřad, ježto nelze předpokládati, že by vliv takového díla byl pro splavnost řeky významu tak značného a ježto zpravidla by zemský politický úřad — třeba i v druhé instanci — o přípustnosti díla rozhodoval.3
Výjimečné vyhrazení kompetence zemského politického úřadu co prvé instance vodoprávní pro konsentování vodních děl na řekách splavných а k rozhodování sporů z těchto konsensů vznikajících nesmí býti rozšiřováno na úpravu jiných vodoprávních poměrů na těchže řekách. Platí to specielně pro řízení trestní, i když toto jest zavedeno pro přestupek §§ 21. neb 44. proto, že vodní dílo, zemským politickým úřadem konsentované, nebylo zřízeno neb není udržováno ve stavu konsensu odpovídajícím. V těchto případech jest bezesporně příslušný okresní politický úřad k provedení trestního řízení а k event. vydání příkazu, aby dílo bylo upraveno, rekonstruováno. Leč k povolení nařízené a na základě nařízení stranou projektované rekonstrukce povolán jest v prvé instanci zemský úřad politický, ježto jedná se o konsentování (změny) díla na řece splavné.
Stejně nelze pochybovati, že okresní politický úřad bude v prvé instanci rozhodovati o tom, zda a v jakém rozsahu jest přípustné obecné užívání na splavné řece, zda a pokud omezeno jest policejními předpisy neb subjektivními právy vodními.
Z ustanovení §§ 78.—86. vysvítá, což ostatně odpovídá i povaze věci, že pokud zákon sám nic jiného nestanoví, jest ten úřad, který jest povolán ve vodoprávních záležitostech k rozhodování v prvé instanci, příslušný i k provedení vodoprávního řízení, sloužícího za podklad tomuto rozhodnutí. Z toho však nelze odvozovati, že by snad zemský politický úřad nemohl k provedení šetření delegovati okresní úřad politický, který nad to může zmocniti, aby ex commissione udělil povolení k neodkladným pracím. Touto delegací není však přenesena působnost zemského úřadu politického na úřad podřízený, který stává se delegací touto pouze výkonným orgánem úřadu zemského. Jest to obdobný případ toho, když okresní úřad politický zmocní dle pátého odstavce § 84. starostu obce, aby to neb ono úřední řízení provedl. Rozhodnutí zůstává vyhraženo úřadu, který delegaci vyslovil, a jest tudíž i odvolání proti takovému rozhodnutí podati u zemského úřadu politického co u instance prvé.4
II. výjimka z pravidelné kompetence okresního úřadu politického stanovena jest pro případ, že by obec, pověřená politickou správou, vystoupila sama co podnikatelka vodního díla. Zde dle zákona přechází jurisdikce této obce na vyšší (zemský) politický úřad.
I u této výjimky nutno použíti výkladu extensivního, má-li býti dosaženo cíle zákonem zamýšleného, a rozšířiti přenesení pravomoci na vyšší úřad nejen pro případ, kdy jedná se o udělení konsensu projektovanému dílu, nýbrž i na všechny ty případy, kde obec vystupuje ve vlastnosti co podnikatelka určitého vodního díla, tudíž ve všech případech, kde přicházejí v úvahu právní vztahy k dílu, nad nímž obci přísluší právo disposiční. Úmysl zákona jest ten, aby obec nevystupovala najednou co strana a soudce, nebo co podnikatel a úřad.5
Ježto však každé obci přísluší jurisdikce pouze ve vlastním obvodu, jest jasno, že takové přenesení působnosti nastává jen tehdy, když vystupuje obec co podnikatelka ve svém vlastním správním obvodu, že však jest vyloučeno tehdy, jedná-li se o obecní vodní podnik, ležící ve správním obvodu cizím.6 V tomto případě projednává vodoprávní záležitost ten okresní úřad politický, v jehož obvodě dílo leží, není-li snad zde výjimky sub I. stanovené pro splavné řeky.
III. výjimku obsahuje poslední odstavec § 76., když jedno a totéž dílo (na př. vodovod) vztahuje se na několik správních obvodů téže země nebo na země různé.
V tomto případě prováděti má vodoprávní řízení a vynésti rozhodnutí ten okresní úřad politický, v jehož obvodu leží hlavní část vodního díla, ovšem ve srozumění s ostatními zúčastněnými politickými úřady. Nedojde-li k dohodě mezi těmito úřady, má býti záležitost předložena nadřízenému vyššímu úřadu, aby o ní rozhodl. Nemohou-li se zúčastněné úřady dohodnouti o tom, v kterém okrese jest hlavní část díla, a který úřad tudíž jest místně k projednání a rozhodnutí příslušný, nutno kompetenční tento spor předložiti k rozhodnutí zemskému úřadu politickému, který dle volného uvážení formálním nálezem, podléhajícím opravným prostředkům, určí ten úřad, který má jednání ve srozumění s ostatními zúčastněnými úřady vésti. (§ 76., odstavec třetí). V tomto případě jest rozhodnutí zemského politického úřadu pravým rozhodnutím v otázce příslušnosti a dotýká se stran na řízení zúčastněných, které, byť i právo, které oběma okresními úřady má býti použito, bylo totéž, přece jen dotčeny jsou ve svých procesuálních právech, jestliže nepříslušný úřad vydá rozhodnutí v prvé instanci. Nikdo nemůže býti nucen, aby přijímal rozhodnutí od úřadu nepříslušného.7
Často, zejména při vodovodech podzemních, bývává sporno, zda lze považovati rourovod v zemi položený za součást díla. V tomto směru třeba uvážiti toto:
Vodní zákon mluví o vodních užívacích dílech na více místech (§§ 17., 19., 21., 28., 44., 70.). Nikde však není znění takové, že by pojem díla měl býti omezen jen na taková zařízení, která slouží tomu, aby byla voda z pramene jata neb z veřejné vody odvedena aneb tam za účelem odvedení vzduta. Především třeba poukázati na ustanovení § 28. lit. b), kde držiteli vodního užívacího díla jest poskytnuta možnost, aby v případě potřeby získal cestou expropriace práva používati cizích pozemků k dalšímu vedení vody. Zde se právě o tom mluví, že držitelé pozemků musí dovoliti za přiměřenou náhradu zříditi na nich služebnosti k tomu konci, by voda přes jejich pozemek z jedné končiny na druhou se vedla a zřídily se tam „stroje a opatření, jichž k tomuto vedení vody potřeba“. Povinnost § 44. uložená vlastníku děl neb tomu, kdo děl používá, aby „stroje k užívání vody v dobrém způsobu choval“, pojímá bezpochyby i závazek, aby od místa, kde voda byla jata, bylo rourové vedení udržováno v řádném stavu. Rovněž jest jisto, že poškození rourovodu jest trestno dle § 70., který v prvém odstavci prohlašuje jakékoli poškození neb porušení vodních staveb za polní pych. Rourovod tvoří tudíž podstatnou součást celého díla a bez něho nemůže býti dílo účelně provedeno.8
IV. výjimku z pravidelné místní příslušnosti ve vodoprávních záležitostech tvoří zákon o opatřeních k neškodnému svádění horských vod ze dne 30. června 1884, č. 117 ř. z.
O projektu provede sice okresní úřad politický komisionelní jednání, leč jednací protokol i se všemi příslušnými pomůckami a s dobrým zdáním předloží politickému úřadu zemskému, který rozhodne o projektu vůbec a jeho jednotlivých částech, resp. o vyvlastňovacích a jiných opatřeních, která pro jeho provedení mají býti vykonána, jakož i o náhradách s tím spojených.
Pokud jde při provádění schváleného již projektu o dodatečná vyvlastnění materialií, nalézající se na pozemcích pracovního pole neb na pozemcích sousedních, a o uložení přechodných služebností dle § 3, 1. c., rozhoduje v prvé instanci okresní úřad politický.

Srov. Budw. 1367 A ai 1902.)
Srov. Bohuslav 3172 ai 1924. )
Srov. Budw. 2812 A ai 1904.)
Srov. Budw. 11711 A ai 1917.)
Srov. Budw. 1367 A ai 1902.)
Srov. Budw. 10235 ai 1896.)
Srov. Budw. 9245 A ai 1912.)
Srov. Budw. 9975 A ai 1913.)

Citace:

PROCHÁZKA, Bohuš. § 10. Užívání soukromé vody. Procházka, České vodní právo (1925). s. 49-53.