Španělský státní převrat. Po obecních volbách z 12. dubna 1931, které daly republikánsko-katalánsko-karlistickému kartelu volebnímu značný počet hlasů (35% všech hlasů), zřekl se král Alfons XIII. výkonu své panovničí moci na neurčitý čas a opustil zemi. Provisorní vláda Zamorrova, která byla vlastně králem jen zmocněna vésti vládu až do doby voleb do ústavodárného národního shromáždění, jenž má rozhodnouti o budoucí formě státní, prohlásila však téhož dne (14. dubna) republiku. Převrat španělský bude míti nesporně veledůležité následky nejen rázu politického, ale i právního a hospodářského. Úkolem nového režimu bude především upraviti ústavní strukturu státní a změniti stát dosud stroze centralisticky spravovaný ve stát federativní a uspokojiti tímto jakž takž autonomistické (lépe snad řečeno separatistické) postuláty Katalánců. Důležitým úkolem bude též nová úprava poměru státu k církvím, kterou hodlá nová vláda řešiti ve smyslu odluky církve od státu. Řešení zmíněného problému bude značně nesnadno, jelikož náboženství katolické požívalo dosud privilegovaného postavení státního náboženství vůči jiným konfesím, které representují jen docela mizivou menšinu španělského národa. S touto otázkou souvisí i problém laicisace hřbitovů a omezení počtu církevních řádů, jehož řešení bylo již z části novou vládou započato. Třetím důležitým problémem bude slíbená již agrární reforma, která bude znamenati dalekosáhlý převrat v pozemkovém vlastnictví zejména na španělském jihu, kdež velkostatek vlastní převážnou většinu půdy. Podotknouti sluší konečně, že provisorní vláda ústy zahraničního ministra Lerrouxe slibuje intensivnější spolupráci nového Španělska ve Společnosti Národů a v životě mezinárodním vůbec. Zda ovšem bude nový režim moci splniti tento slib při velkých vnitřních těžkostech, je ovšem krajně pochybno.
Dr. Wierer (Paříž).