NPD documents search: Stieber, Vývoj a právní povaha vlastníkovy hypotéky (1922)

§ 6. Právnické sjezdy a literatura.

Dvacátý právnický sjezd německý r. 1889 ve Strassburku zabýval se osnovou. Kladl si otázku, zda je podržeti všechny druhy práva zástavního, které osnova zavésti zamýšlí. Ke sjezdu došlo dobrozdání od justičního rady M. Levyho. 1 Vyslovilo se pro dva druhy práva zástavního : listovní hypotéku jako čistě věcnou peněžní pohledávku spolu s vlastníkovou hypotékou a zjišťovací hypotéku bez hypotečního listu jako accessorium peněžní pohledávky osobní. Osnova, jak uvedeno, označuje vlastníkovou hypotékou jen ty případy zániku pohledávky zaplacením nebo konfusí, kde vlastník byl osobním dlužníkem. Levy odporučuje toto jméno pro všechny případy, jak je to v Prusku obvyklo. Na základě své 26-leté prakse odporuje i námitkám z kruhu právních zástupců. Kde existuje, osvědčila se vlastníkova hypotéka a přešla z pruského práva do mnohých práv partikulárních. 2 Na sjezdu vystupuje Dernburg jako referent pro jednotnou hypotéku. Nechť dá se jí, co je na pozemkovém dluhu dobrého a zhostí se z ní, co ji činí těžkopádnou. Nechť zavede se hypotéka listovní. Vlastníkově hypotéce odporují jen předsudky, které vycházejí z římského práva. Referent diví se, že osnova nepřipouští vlastníkovy hypotéky i při zjišťovací hypotéce. 3 Někteří ze sjezdových řečníků vyslovili se na to pro osnovu, někteří pro podržení hypotéky knihovní. 4 Poněvadž nezbývalo dosti času, by věc byla všestranně uvážena, odročena byla ku příštímu právnickému sjezdu. 5 Byl to až sjezd 22. K otázce reformy hypotekárního práva došla k němu dvě dobrozdání prof. Dra. Frant. Kleina z Vídně 6 a říš. soudního rady z Lipska. 7 První z nich vyslovil se pro knihovní, druhý pro knihovní a listovní hypotéku. Na sjezdu jednáno o reformě v obšírných debatách. 8 Gierkem navržena ještě nová forma „dluh důchodový (Rentenschuld)". 9 I na stinné stránky navrhovaných forem ukazováno. Dluh pozemkový skrývá svůj materiální základ. Je zejména venkovskému obyvatelstvu nebezpečný. Podvod lze stíhati žalobou až příliš pozdě. Její výsledek rovná se začasto milosti, která dojde odsouzeného až po popravě. Pozemkového dluhu používalo se i v Prusku málo, skoro výhradně jen pro veliké místní operace. Při něm a při listovní hypotéce překládá se princip publicity z pozemkové knihy do listu. Ne z pozemkové knihy, jen z listu seznává se, kdo je věřitelem. Nezná ho často ani dlužník, aby mu mohl platiti úroky, ani exekuční soudce, aby mu mohl exekuční usnesení doručiti. Bez listu nelze pohledávku převésti, zastaviti a vymazati. 10 Předpisy osnovy o vlastníkově hypotece nezdály se býti dosti široké. Žádalo se, aby vlastník i v jiných případech, než jak osnova navrhovala mohl jí disponovati, tak při výmince a kauční hypotece. Vlastníkovi má býti povoleno, aby hned při prvním zápisu jako dluh pozemkový mohl si ji zříditi. 11 Byla by tím sice třeba zápůjčka u prvního držitele fingována, ale ku žádné přece škodě. Fingovaná zápůjčka stala by se v druhé ruce zápůjčkou skutečnou. 12Zatím přijata byla již osnova v druhém čtení. To snad mělo i vliv na jednáni sjezdu. 13 Přijal většinou hlasů formy osnovy, připojiv k nim dluh důchodový. 14 Osnova byla přetřásána také v literatuře. Vlastníkova hypotéka označovala se jako institut plný právních nesnází. Rozsudky, které o ní vycházejí, náležejí k nejneutěšenějším zjevům právnickým. Navrhovalo se, aby se obmezila jen na případy, kde ji římské právo připouštělo, ale ani v plném toho rozsahu. Vlastník měl míti právo na zaplacený obnos předchozí pohledávky, nebyl-li zadním věřitelům osobně zavázán, a to platiti mělo i pro konfusi. 15 Z advokátního stavu označovala se vlastníkova hypotéka jako právnický „nonsens". Je v nesmiřitelném sporu s hypotékou, odporem sobě samé, na výsměch každému vřadění v nějaký druhový pojem. Neníť žádné platební povinnosti vůči sobě samému a žádného zpeněžení věci vůči sobě. Zákonodárce může sice důsledek práva zlomiti, má však hranici, kterou mu logika předepisuje. Nemůže naříditi, co je logicky nemožno. Ještě více než vlastníkova hypotéka je pojmově nemožný i její bratr, vlastníkův dluh pozemkový. Je nemožné, aby někdo byl povinen, by sám sobě platil. V stejném dechu, v němž tyto výtky se pronášely, navrhovalo se však, aby zákonodárce positivním předpisem vzestup zadních věřitelů zabránil. Zadní hypotéky skytly by pak pouze nárok na podíl dražebního výtěžku, který není předními hypotékami vyčerpán. Vymazané místo zůstalo by pro nové obtížení volné. 16 Právě z důvodu vlastníkovy hypotéky odporučovala se osnovou odmítnutá výhrada míst. Vždyť vlastníkova hypotéka, ukazovalo se, není nic jiného než uměle zakuklená tato výhrada. Všechny důvody, kterými motivy podpírají vlastníkovu hypotéku, jsou důvody pro výhradu místa. Hypotéka jako věcné obtížení pozemku ve prospěch vlastníka, je přece jenom pouhá fikce. Co ve skutečnosti trvá, jest jen objektivní kvalifikace nemovitostního jmění, z něhož díl určitého pořadí se pro případ, bude-li zástava zpeněžena, vylučuje a disposici vlastníkově zachovává. Je-li vlastníkova hypotéka něčím více než technická forma zachovaného otevřeného místa (Offenhaltung der Stelle), pak je výtvarem, který odporuje sám sobě. Neporušitelnost dogmatu zdá se býti sice zachována, ale jurisprudence nutí ku lživým konstrukcím. Jednodušší a rozumnější byl by právní řád, který by vyslovil, že po zániku věcného až do definitivního výmazu v knize pozemkové zůstává uvolněné místo vlastníku otevřeno a že může je zase zadlužiti. Jako zvláštní forma, kterou se právo na určitém místě zachovává, může se vždy ještě vlastníkova hypotéka připustiti. Třeba však vysvětliti, že spočívá na onom všeobecném principu. Ukáže-li se, že princip tento nedá se srovnati s ostatními principy, třeba od nich upustiti. Zákonník, který je pro staletí určen, nemá za úkol, aby se" křečovitě „dosavadních" školních pojmů držel a povstalé díry systému příštipkářsky vyspravoval. Myšlenku právního vývoje má rozvinouti volně a samostatně. Institut výhrady míst není, jak motivy se domnívají, zbytečný. Vyzývacím řízením může vlastník podle § 1104 pohledávku po 30 letech jen vymazati, nikoli však jí nabýti. Místa jejího může nabýti toliko tehdy, tvrdí-li, že pohledávka existuje. Tu třeba její valutu složití k úřadu. 17
Proti hlasům, které odporovaly vlastníkově hypotéce, byly hlasy, které ji obhajovaly a také dluh pozemkový, jenž z ní vyšel. 18 Uvádělo se, že v severoněmeckém hypotečním právu nelze ji postrádati. Zákonodárství vykázalo jí ve svých zákonech místo, třeba by konstrukce její byla těžká. Dluh pozemkový provádí jen důsledek právní myšlenky, kterou vlastníkova hypotéka vyjadřuje: již od prvopočátku lze pozemek obtížiti, aniž by tu bylo nějakého vztahu k osobní pohledávce. 19
Kruhy agrární se proti vlastníkově a dluhu pozemkovému vyslovily. Nové formy hypotekárního úvěru nemají se zavádět!. 20 Za to pozvedly svůj hlas pro dluh důchodový, který také teorie odporučovala. 21 Pruské zákonodárství zavádělo tehdy právě rentové statky v západních Prusech a v Poznaňská z protipólských snah hakatistických. 22

Verhandlungen des zwanzigsten deutschen Juristentages, Berlin 1889, III, 261 a násl.
L. c. 270.
L. c. IV, 239 a násl.
L. c. 269 a násl.
L. c. .277.
Verhandlungen dea zweiundzwanzigsten deutschen Juristentages, Berlin 1892, I, 431.
L. c. 491.
L. c., IV, 22-55.
L. c., IV, 30.
L. c., IV, 40.
L. c., 48.
L. c., 51.
L. c., 23.
L. c., 55.
AbE (Archiv f. bürgerl. Recht) 1889, II. O. Bähr, Ein weiterer Beitrag zum bügerl. Gesetzbuch, 161, 167—170.
AbE, 1891, H. Staub, Die juristische Konstruktion der dingliehen Rechte, 46 a násl.
Schomllers Jahrbuch, 13 (1899), Otto Gierke, Der Entwurf eines bürgerl. Gesetzbuches und das deutscbe Recht, 745 a násl.
Beiträge zur Erläuterung u. Beurtbeilung des Entwurfes eines bürgert; Gesetzbuches für das Deutsche Reich, 14., Dr. .Johannes Krech, Die Rechte an Grundstücken, 112.
L. c., 115.
L. c., 115.
Schmollers Jahrbuch, 13 (1889) 18, Gierke, Der Entwurf, 15 (1891)) 817, Klemm, Die Rentenhypothek, AbR, 13 (1897) Brettner, Die schuld im B. Q. B. und in seinen Nebengesetzen, 308, Georg Johl, Die Rentenschuld nach dem bürgerl. Gesetzbuch. [Inaug.-Diss., Univ. Greifswald, 9 a násl.
Schmollers Jahruch, 15, 821.

Citace:

§ 6. Právnické sjezdy a literatura. Vývoj a právní povaha vlastníkovy hypoteky. Praha: Nákladem vlastním, 1922, s. 63-67.