NPD documents search: Váž. tr., 1-2 (1919-20)

Čís. 301.

Orgánu »aktivní kontroly železniční« přísluší nárok na ochranu dle § 68 tr. z. vůči komukoliv, vykonává-li policejní moc, kterou cís. nařízení ze dne 16. listopadu 1851, čís. 1 ř. z. z r. 1852 propůjčuje železničním zřízencům.
(Rozh. ze dne 27. listopadu 1920, Kr I 449/20.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalované do rozsudku krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. dubna 1920, jímž byla uznána vinnou zločinem veřejného násilí podle § 81 tr. z. a přestupkem proti veřejným zřízením a opatřením podle § 312 tr. z.
Důvody:
Zmateční stížnost uplatňuje proti odsouzení obžalované pro zločin dle § 81 tr. z. a přestupek dle § 312 tr. z. důvody § 281 čís. 9 — patrně 9 a) —, ciferně též čís. 10 tr. ř., aniž však ve směru tomto uvádí, kterému trestnímu ustanovení při správném právním posouzení měl by býti skutek obžalované podřaděn. Pokud zmateční stížnost vytýká rozsudku, že nezjistil, veděla-li obžalovaná, že má před sebou úřední osobu, poukázáno budiž na výslovné zjištění, že obžalovaná dopustila se skutku, z něhož jest se jí zodpovídati v době, když se jí byl Josef N. již jako orgán aktivní kontroly představil. S otázkou, znala-li obžalovaná pojem »orgánu aktivní kontroly«, neměl soud příčiny v rozsudku zvláště se zabývati, poněvadž se obžalovaná neznalosti té vůbec nedovolávala, to tím méně, ana jest manželkou zřízence dráhy a od svého může dle vlastního udání bezprostředně před výstupem se dověděla, že mu N. baťoch s uhlím na nádraží zabavil. Má-li stížnost za to, že obžalovaná již proto nemařila služebního výkonu Josefa N., poněvadž služební výkon ten směřoval přece jen k tomu, by odcizené uhlí zůstalo na nádraží, stačí poukázati ji na to, že Josef N. u výkonu své služby jako orgán aktivní kontroly zabavil dělníku Františku T. baťoch s ukradeným uhlím a další jeho výkon služby záležel v tom, by se zabavenými pachateli, baťochem i uhlím dále dle předpisů bylo naloženo, nehledíc k tomu, zda baťoch byl vlastnictvím pachatele krádeže uhlí či osoby třetí, obžalované. Nesprávné jest však též stanovisko stěžovatelčino, že Josef N. dle znění legitimace a otevřeného listu, jemu ředitelstvím dráh vydaných, splnomocněn byl prý toliko ku provádění kontroly na nádražích, drahách a vůči zřízencům dráhy a je tedy úřední osobou jen pro vnitřní službu na dráze vůči osobám, které nacházejí se ve službě železniční nebo dráhy používají; vůči obžalované, jež v době skutku v žádném takovém poměru ku dráze nebyla, úřední pravomoci prý neměl. Stížnost poukazuje tu zvláště na větu »otevřeného rozkazu«, týkající se oprávnění, »jménem ředitelství státních drah dožadovati se součinnosti četnictva, policejních a soudních úřadů při provádění domovních a osobních prohlídek za účelem šetření železničních krádeží,« z něhož dovozuje, že proti osobám, nejsoucím v žádném poměru ku dráze, zakročovati může jen prostřednictvím shora uvedených vrchností. Než Josefu N. udělené úřední zmocnění jest jen výronem policejní moci, kterou cís. nařízení ze dne 16. listopadu 1851, čís. 1 ř. z. z r. 1852 v §§ 101—102 udílí železničním zřízencům, jak se také »otevřený list« výslovně těchto předpisů dovolává. Nesprávno bylo by však vůči předpisu posl. odst. § 102 cit. nař., dle něhož želez, orgány u výkonu této policejní moci požívají zákonité ochrany vůči obecenstvu vůbec jako každý jiný veřejný úředník správní, chtíti obmezovati tuto povahu veřejného orgánu jen na styk se zřízenci železničními nebo cestujícím obecenstvem. Poměr podřadění pod policejní moc Josefa N. jako orgánu aktivní kontroly nastal již tím, že obžalovaná vstoupila do místností nádražních, zvláště pak za účelem, by se zmocnila svého baťochu, Josefem. N. úředně zabaveného. Že »otevřený rozkaz« poukazuje orgán aktivní kontroly, by v jistých směrech dožadoval se součinnosti četnictva, policejních a soudních úřadů, shoduje se s ustanovením citovaných §§ 101, 102, dle nichž policejní moc železničních orgánů je rázu subsidiárního. Tam však, kde tato policejní moc přišla ku platnosti, poskytuje dotýčnému železničnímu orgánu neobmezený nárok na ochranu § 68 tr. z. vůči komukoli. Nelze proto výrok odsuzující uznati nezákonným a bylo zmateční stížnost jako bezdůvodnou zavrhnouti.

Citace:

Čís. 301. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 411-413.