NPD documents search: Všehrd, 11 (1930) - Z ústavu pro právo trestní při práv. fakultě Masarykovy university v Brně.

Čís. 169.

Předražování. Okolnost, že pachatel část zboží koupeného v pokoutním obchodě spotřeboval pro sebe, jest pro posouzení jeho jednání jako řetězového obchodu nerozhodna.
(Rozh. ze dne 24. března 1920, Kr II 13/20.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním jednání zmateční stížnosti státního zastupitelství v Olomouci do rozsudku krajského jako nalézacího soudu v Olomouci ze dne 22. října 1919, pokud jím byl obžalovaný Josef P. dle § 259, č. 3 tr. ř. zproštěn obžaloby pro přečin dle § 23, č. 4 cís. nař. ze dne 24. března 1917, č. 131 ř. z., zrušil v odpor vzatý rozsudek a vrátil věc nalézacímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl a to z těchto
důvodů:
Zmateční stížnost bere v odpor naříkaný rozsudek, pokud jím byl obžalovaný Josef P. zproštěn obžaloby pro přečin řetězového obchodu dle § 23, č. 4 cís. nař. ze dne 24. března 1917, č. 131 ř. z. důvodem zmatečnosti č. 9 a) § 281 tr. ř. První soud zjistil, že obžalovaný koupil od neznámého železničního zřízence a neznámého pána v nádražní restauraci v Olomouci větší množství kuřiva (3/4 kg tabáku cigaretového, krabici sportek, více krabic plněných cigaret, 20 — 30 krátkých), že část z toho prodal za ceny patrně přemrštěné a část spotřeboval sám — a odsoudil sice obžalovaného pro přestupek předražování dle § 20, č. 1 cís. nař. a přestupek § 477 tr. z., zprostil ho však z obžaloby pro přečin řetězového obchodu s odůvodněním, že se na činnost obžalovaného nehodí definice řetězového obchodu prof. Dra Julia Hirsche v Berlíně, poněvadž prý obžalovaný svou činností nezdržel přechod tabáku do konsumu, nýbrž naopak převedl jej do spotřeby tím, že koupil kuřivo pro sebe, a jen část prodal příležitostně a z ochoty svým známým, pak, že celé množství, o které se jedná, je nepatrné a že následkem toho zde chybí zákonná známka skutkové podstaty řetězového obchodu. První soud jest na omylu. Okolnost, že obžalovaný část kuřiva koupeného v pokoutním obchodě spotřeboval pro sebe, jest pro posouzení jeho jednání jako řetězového obchodu zcela nerozhodna. Rozhodno jest, že aspoň část chtěl dále prodati a také skutečně prodal a to, jak je v rozsudku zjištěno, se značným ziskem (u krátkých o 10 hal., u sportek 5,5 hal. při kuse). Kdyby byl obžalovaný neměl v úmyslu prodati aspoň z části tabák a doutníky, získané v řetězovém obchodě od neznámých osob, a zdražiti tak zboží a neodůvodněný zisk překupnický, byl by zajisté jako silný kuřák spotřeboval všecko kuřivo pro sebe. Že by byl prodal doutníky a tabák jen příležitostně, a z ochoty, vyvrací okolnost, že prodával s velkým ziskem za ceny patrně přemrštěné. Množství, jímž nedovoleně obchodoval, není nepatrné a byla by ostatně tato okolnost lhostejná, poněvadž zákon v tom směru nerozeznává. Poněvadž je tedy zjištěno, že obžalovaný prodal tabák a doutníky, které se normálním chodem dostávají do konsumu z tabákové režie pouze prostřednictvím oprávněných prodavačů (trafikantů) s vyloučením veškerých zprostředkovatelů a překupníků, vsunul se jako neoprávněný a zbytečný překupník mezi vyrabitele, po případě oprávněného prodavače a spotřebitele v úmyslu zištném, využívaje tak nouze o kuřivo vyvolané mimořádnými poměry poválečnými. Svou činností nejen že zdržel přechod předmětu potřeby do konsumu — pokud kuřivo dále prodával, nýbrž také jej zdražil o neodůvodněný značný zisk překupnický. Jsou zde tedy veškeré známky skutkové podstaty přečinu řetězového obchodu. Poněvadž pak první soud vycházeje z nesprávného právního názoru, vyloučil známku objektivní skutkové podstaty (zdržení oběhu) a nezabýval se více stránkou subjektivní, bylo nutno k odůvodněné stížnosti zrušiti naříkaný rozsudek v části zmateční stížnosti dotčeně a uznati právem, jak shora uvedeno.

Citace:

Čís. 169. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 250-251.