Čís. 4502.
Ustanovil-li zůstavitel v závěti, že z hotových peněz jest zaplatiti výlohy pohřební (převoz mrtvoly) a odkazy, hotovost však byla vyčerpána výlohami pohřebními, nelze žádati vyplacení odkazů z akcií a cenných papírů, náležejících do pozůstalosti.
(Rozh. ze dne 29. prosince 1924, Rv II 815/24). Zůstavitel ustanovil v závěti universální dědičkou svou sestru, s tím, že z jeho hotového jmění asi 30000 K uhradí výlohy převezení mrtvoly a vyplatí odkazy uvedené v bodech 2.—4. V bodě 2. obmyslil žalobkyni za věrné služby odkazem 11000 K. Žalobu, domáhající se na sestře zůstavitelově zaplacení 11000 Kč, oba nižší soudy zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: První soud zjistil, že zůstavitel ustanovil ve své poslední vůli, sepsané v srpnu 1916 s dodatkem z února 1919, aby z jeho hotového pozůstalého jmění asi 30000 K uhraženy byly útraty jeho převezení a vyplaceny byly odkazy: žalobkyni 11000 K a t. d., že hotové pozůstalostní jmění činilo při smrti zůstavitelově 25. prosince 1922 7680 Kč 60 h a útraty převozu zůstavitele 8065 Kč. Tato zjištění přijímá odvolací soud jako úplně správná. Neboť zjištěnou hotovost vykazuje inventář pozůstalosti a podle §u 680 obč. zák. nelze do hotovosti počítati ani akcie a válečné půjčky, tyto proto nikoliv, poněvadž nelze o nich říci, že se jich užívá v obyčejném oběhu na místě hotových peněz, když vůbec v oběhu nejsou. Útraty převozu činily 8065 Kč a jsou účty doloženy. Odvolatelka napadá sice účty tyto co do výše a tvrdí, že jsou v nich položky, které tam nepatří, neuvádí však, které položky to jsou, které do účtu nepatří. Útraty za kovovou rakev jsou nutny, poněvadž k převozu je třeba, jak známo, takové rakve, a výše útrat za převoz odpovídá známým poměrům drahotním. Výlohami převozu mrtvoly zůstavitelovy byla celá hotovost pozůstalá vyčerpaná a nezbylo nic na vyplacení odkazů. Poněvadž zůstavitel ustanovil výplatu výloh s převozem spojených a výplatu odkazů výslovně z hotového pozůstalostního jmění, nelze užíti § 658 obč. zák., neboť to by neodpovídalo vůli zůstavitelově. Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolatelka spatřuje nesprávné právní posouzení odvolacího soudu v tom, že odvolací soud vyložil v něm poslední vůli zůstavitelovu proti doslovu závěti a v rozporu s předpisem §u 658 obč. zák. V rozporu s tímto předpisem proto, poněvadž podle něho byla dědička povinna na hotovosti učiněný odkaz 11000 Kč vyplatiti bez ohledu, zda pozůstalostní hotovost postačí k této výplatě. Dovolatelka míní, že to bylo také výslovným přáním zůstavitelovým. Dále spatřuje dovolatelka nesprávné právní posouzení odvolacího soudu v tom, že převozem byla vyčerpána celá hotovost a že do hotovosti nelze čítati ani akcie, ani válečné půjčky. Míní totiž v této příčině, že žalované jako dědičce bylo podle obsahu poslední vůle uloženo hraditi toliko náklady převozu, což však odvolací rozsudek ztotožňuje s pohřebními náklady vůbec. Není tím uplatněný důvod dovolací opodstatněn. Zůstavitel ve své závěti přesně rozlišil hotové jmění a ostatní jmění, a dal srozumitelně na jevo svou vůli, že ku vyplacení odkazů smí sloužiti pouze jeho hotové jmění, tedy pouze určité jmění. To vyplývá z toho, že odkazy, které mají býti vyplaceny z jeho hotové pozůstalosti, výslovně uvedl a že pak na konec praví: »Über den Rest des Geldes und über alle meine Habseligkeiten, Möbeln, Tepiche, Pretiosen, Sammlungen etc. möge meine Schwester nach Gutdünken verfügen«, čímž je srozumitelně projevena jeho vůle, aby »zbytek hotovosti«, tudíž to, co zbude po vyplacení nákladů za převoz mrtvoly a po vyplacení odkazů, jakož i jeho ostatní majetek (»alle meine Habseligkeiten«) zůstaly dědičce. Pokud míní dovolatelka, že převozem vyrozumíval zůstavitel pouze náklady převozu, nikoli veškeré náklady pohřební, jest poukázati k tomu, že odvolací soud vzal po této stránce zřetel pouze na skutečné útraty převozu a dále na potřebu kovové rakve, ku převážení nutné, že tedy ani v této příčině nebylo jednáno proti zůstavitelově vůli. Co je hotovostí, správně bylo vyloženo odvolacím soudem se zřením na předpis §u 680 obč. zák. Dovolací soud sdílí tedy právní názor soudu druhé stolice, že odkazovníkům (dovolatelce) učiněny byly odkazy z určitého jmění, z určitého fondu, a že podle zůstavitelovy poslední vůle odkazovníci neměli míti nároky na jiné věci. Odvolací soud vyložil předpis §u 658 obč. zák. správně, a také při výkladu zůstavitelovy vůle nepochybil po právní stránce.