NPD documents search: Váž. tr., 1-2 (1919-20)

Čís. 48.

Předražování (§§ 23 č. 3 a 4 a 20 č. 1 cís. nař. ze dne 24. března 1917, č. 131 ř. z.).
Nákup předmětů obecné potřeby (§ 23 č. 3) či řetězový obchod (§ 23 č. 4)? Konkurence předražování dle § 20 s prečiny dle § 23 č. 3 neb 4 ohledně téhož zboží není vyloučena.
Poměr skutkových povah deliktů dle § 23 č. 4 cit. nař. a dle § 21 č. 3 cís. nař. ze dne 21. srpna 1916, č. 261 ř. z., užší skutková povaha tohoto deliktu zmizela v širším rozsahu použitelnosti ustanovení prvního.
Spoluvina na řetězovém obchodu či jinaké pletichy dle § 23 č. 4 cit. nař.?
(Rozh. ze dne 25. dubna 1919, Kr II 31/19.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost R. F-ové a O. Šch-ové do rozsudku krajského jako nalézacího soudu v Novém Jičíně, jímž byly uznány vinnými: první přečinem dle § 23 č. 4 cís. nař. ze dne 24. března 1917, č. 131 ř. z., spáchaným řetězovým obchodováním, a přestupkem dle § 20 č. 1 téhož nař., druhá přečinem dle § 23 č. 4 téhož nař. spáchaným jinakými pletichami způsobilými ceny předmětů potřeby zvýšiti.
Důvody:
Zmateční stížnost R. F-ové provádí zmatky dle § 281 č. 9a a 10 tr. ř. v ten smysl, že prý zjištění rozsudku dovolují jen odsouzení obžalované pro přečin ve smyslu § 23 č. 3 cís. nař. ze dne 24. března 1917, č. 131 ř. z., ale nikoliv ve smyslu č. 4 tohoto § a že odsouzení obžalované pro přestupek dle § 20 cit. cís. nař. je právně mylno, poněvadž nadměrný zisk obžalované za vinu kladený je zamýšleným výsledkem jednání, spadajícího pod § 24, č. 3, tudíž patří k náležitostem skutkové jeho podstaty a nemůže býti trestán zvláště. Zmateční stížnost jest bezdůvodná. Soud nalézací zjistil, že R. F-ová koupila mýdlo od jakési N-ové, jež nebyla ani výrobkyni mýdla ani velkoobchodnicí, za 95 K po tuctu a že je, nejsouc sama oprávněna obchodovati mýdlem, prodala za 115 K nebo alespoň 105 R F. H-ovi, o němž věděla, že není obchodníkem. Ze zjištění toho plyne s logickou nutností závěr z něho soudem nalézacím vyvozovaný, že činností obžalované nebylo mýdlo uspíšováno na přechodu od výrobce do spotřeby, nýbrž že činnost obžalované byla hospodářsky zbytečnou a neužitečnou, zatěžujíc konečnou cenu mýdla pro spotřebitele hospodářsky neodůvodněnými dalšími výdělky členů řetězu, jejichž rukama zboží procházelo, čehož si obžalovaná byla též vědoma. Poněvadž pak obžalovaná mýdlo nejen koupila, ale také prodala, nemůže býti řeči o přečinu dle § 23 č. 3 cís. nař., jenž předpokládá nikoliv další obchodování, nýbrž jen nákup zboží a jiné způsoby omezování jeho výroby neb obchodu s ním, zvláště když také není zjištěn vyžadovaný k této formě deliktu úmysl působiti přímo na stoupání cen. Přečin dle č. 3 tedy v případě přítomném v úvahu vůbec nepřichází. Ostatně budiž podotčeno, že konkurence přestupku, resp. přečinu dle § 20 s přečinem dle § 23 č. 3, resp. čís. 4 cís. nař. nikterak není vyloučena. Neboť poměr skutkových podstat obou těchto deliktů je ten, že obchod řetězový jakožto forma hospodářsky zbytečného a prospěchy celku neodůvodněného obchodování, postavená na roveň jinakým pletichám, způsobilým vyháněti ceny do výše, je stělesněn již ve zdržování přechodu zboží od výrobce, resp. velkoobchodníka ke spotřebiteli, převáděním z jeho ruky do ruky mezi překupníky, jejichž zisk cenu zboží automaticky zvyšuje, byť i v jednotlivých případech nebyl o sobě přemrštěn, kdežto čiré předražování ve smyslu § 20 záleží ve využití mimořádných poměrů válkou vyvolaných požadováním nebo přijímáním cen zřejmě nadměrných, bez ohledu na to, je-li nabytí zboží nebo jeho zcizování trestno podle jiných ustanovení cís. nař. z března 1917. Je tedy zřejmo, že je možno obchodovati způsobem v § 23 č. 4 zakázaným a nedopustiti se tím předražování, právě tak, jako předražovati, ale bez pletich a obchodování řetězového, jako konečně i obojí zároveň, totiž použití nezdravé obchodnické činnosti rázu zakázaného v § 23 č. 4 spolu k dosahování zisků nepřiměřených u využívání mimořádných poměrů válkou vyvolaných. Rozsudek zjišťuje, že obžalovaná R. F-ová nejsouc obchodnicí mýdlem, koupila dvě bedny mýdla a že mýdla toho pro sebe nepotřebovala, nýbrž, že zamýšlela s mýdlem tím provozovati řetězový obchod. Proč by koupě zboží za účelem dalšího úplatného zcizení jeho nespadala pod pojem obchodu vůbec a tedy nemohla ani být základem obchodu řetězového, nikterak nelze pochopiti. Zmateční stížnost G. Sch-ové poukazuje k tomu, že pojetím řetězového obchodu a jinakých pletich v ustanovení § 23 č. 4 cís. nař. ze dne 24. března 1917 č. 131 ř. z. stalo se ustanovení § 21 č. 3 cis nař. ze dne 21. srpna 1916 č. 261 ř. z. o vyhánění cen do výše rozšiřováním nepravdivých zpráv nebo jinakých prostředků klamání zbytečným a nebylo již recipováno, i dovolává se výnosu min. sprav. ze dne 17. dubna 1917 č. věstníku 17 na důkaz, že slovem »pletichy« § 23 cís. nař. březnového míněny jsou jen národohospodářsky škodlivé rejdy, jež jsou způsobilé zvyšovati ceny pikly, nepravdivými zprávami nebo jinakými prostředky klamání nebo jinak způsobem nekalým, a jež zejména hospodářskému životu před válkou byly cizí. Náhled tento je naprosto mylný a vyvrací se již zněním citovaných ve zmateční stížnosti ministerských vysvětlivek. Dle nich je skutková podstata uvedená v nařízení březnovém pod č. 1 zcela nová, č. 2 březnového nařízení odpovídá č. j nařízení srpnového, č. 3 březnového nařízení odpovídá č. 2 nařízení srpnového a doplňuje dotyčné ustanovení výslovným uvedením nahromaďování zboží na sklad; pro všecky ostatní kategorie hospodářsky nezdravého obchodování, způsobilého zvyšovati ceny, stanoveno č. 4 nař. březnového; vysvětlivky podotýkají výslovně, že již znění č. 2 nař. srpnového opravňovalo k použití tohoto předpisu na všecky osoby, jež se neužitečně vsouvají v obchodování předměty spotřebními jen za účelem dosažení zisků, aniž tím dopomáhají spotřebiteli ke zboží; že v takové činnosti spočívá vlastní obchodování řetězové, což pravděpodobno je obzvláště tehda, nezabývali-li se činitelé jeho jinak obchodováním v dotyčném zboží, že však se vedle vlastního obchodování řetězového vyskytly nové způsoby obchodních rejdů, vyznačující se stejným účinkem na utváření se cen, k označení jejich že použito v cís. nař. březnovém slova »pletichy«, z něhož a z jehož na roveň postavení obchodu řetězovému že plyne, že ustanov. § 23 č. 4 platí proti praktikám a jednáním, cizím obchodu legitimnímu, čímž že stalo se ustanovení o vyhánění cen do výše rozšiřováním nepravdivých zpráv nebo jinými prostředky klamání zbytečným. Z toho je zřejmo, že ustanovení § 23 č. 4 nař. břez. nemají za účel, trestati zase jen totéž, co bylo v § 21 č. 3 nařízení srpnového označeno za vyhánění cen do výše rozšiřováním nepravdivých zpráv nebo jinými prostředky klamání, nýbrž že tato úzká celkem skutková podstata prostě zmizela v mnohem širším rozsahu použitelnosti ustanovení nového, s jehož hlediska zkoumati dlužno to které konkrétní jednání v tom směru, spadá-li pod pojem obchodování nereelního, řádnému obchodu cizího a je-li s to, aby působilo na zvyšování cen. Že obojí tato náležitost je tu v případě přítomném, nemůže býti pochybno, uváží-li se, že, správně vzato, bylo by jednání obžalované G. Sch-ové mělo býti posuzováno jakožto spoluvina (ve formě napomáhání) na řetězovém obchodu, jímž byla uznána vinnou R. F-ová; neboť dle zjištění rozsudku zapůjčila G. Sch-ová 200 K R. F-ové za tím účelem, aby tato mohla složiti N-ové na koupi mýdla závdavek, aby jí tedy umožnila provedení činu, jenž na straně F-ové byl z důvodů shora vyložených právem uznán za přečin ve smyslu § 23 č. 4, a to, jak zjištěno, znajíc poměry F-ové a vědouc, že si chce tato na mýdle něco přivydělati, znajíc tedy okolnosti rozhodné pro trestnost jejího jednání. Tím je otázka trestnosti jednání G. Sch-ové úplně vyčerpána a není ani třeba vzhledem k tomu, že zákon staví obchodování řetězové na roveň pletichám a stejně je tresce a že dle §§ 5 a 239 tr. zák. dopouští se činu trestného nejen bezprostřední pachatel, nýbrž také, kdo úmyslným poskytnutím prostředků napomohl a přispěl k jeho bezpečnému vykonání, zkoumati bezpředmětnou již otázku, sneslo-li by jednání obžalované Sch-ové bez násilí i přímé podřadění pod pojem pletich ve smyslu § 23 č. 4 cís. nař. ze dne 24. března 1917 č. 131 ř. z.

Citace:

Čís. 48. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 82-85.