NPD documents search: Váž. tr., 1-2 (1919-20)

Čís. 295.

Zákaz, čepovati lihoviny, trvá po celý den volby, třebas by již skrutinium bylo skončeno (§ 32 zákona ze dne 29. února 1920, čís. 123 sb. z. a n.).
(Rozh. ze dne 4. listopadu 1920, Kr I 510/20.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Táboře ze dne 10. června 1920, jímž stěžovatel uznán byl vinným přečinem dle §§ 32, 58 odst. 1., čís. 7 zák. ze dne 29. února 1920, čís. 123 sb. z. a n.
Důvody:
Zmateční stížnost obžalovaného brojí proti rozsudku z důvodů § 281, čís. 5 a 9 a) i b) tr. ř. Ve směru prvém vytýká rozsudku nejasnost a neúplnost. Vady ty shledává v tom, že soud vzhledem ku přípisu městského úřadu, že volby skončeny byly již v 1 hodinu po poledni, kdežto obžalovaný čepoval pivo teprv v hodinách večerních a že po celý den voleb zachován byl v městě klid a pořádek, měl přikloniti se k mínění mírnějšímu a obžalovaného z důvodu omylu, jím tvrzeného, obžaloby sprostiti. Že těmito vývody nedovozuje se žádná z formálních vad, rozsudku vytýkaných, jest na snadě, neboť zmateční stížnost netvrdí, že by rozsudek ohledně některé rozhodující skutečnosti připouštěl pochyby, pokládá-li ji soud za prokázanou, čili nic, ani že by snad závažné výsledky hlavního přelíčení byly v rozsudku mlčením pominuty. Soud shora uvedenými skutečnostmi se zabývá, odpírá jim však právní význam pro posouzení věci. Právem-li či neprávem, možno vytýkati jen s hlediska zmatku materiálního. To činí ovšem též zmateční stížnost, dovolávajíc se omylu obžalovaného, přivoděného nejasným prý zněním zákona, že když volby byly již skončeny a v městě byl klid a pořádek, není závady, by v pozdní době večerní piva nečepoval a neprodával. Než takového omylu obžalovaného sou nezjišťuje, ba vylučuje jej přímo poukazem na zcela jasné znění zákona. Proto nelze vůbec míti zření k tvrzení zmateční stížnosti, že vzhledem k běžné praxi, která rozumí výrazem »den« jen denní hodiny od 6 hodin ráno do 6 hodin po poledni, jest předpis zákona pro laika pochybným. Po stránce právní stačí pak poukázati na to, že, i kdyby tu podobný omyl obžalovaného skutečně býval, šlo by tu jen o omyl právní, neznalost zákona, jež pachatele vzhledem k všeobecné zásadě, v §§ 3, 233 tr. z. vyslovené, vůbec omluviti nemůže. Zda takový omyl vzhledem k zcela jasnému obsahu oběžníku, všem hostinským obecním úřadem zaslaného, byl vůbec možným, nebudiž tu řešeno. Tvrzení obžalovaného, že nejednal z nijakého úmyslu zištného, rovněž nepadá na váhu, neboť jde o zákonitý zákaz, ohrožený trestem, jemuž propadá dle zásady § 238 tr. z. ten, kdo zákaz překročil, i tehda, když tu zvláštního zlého úmyslu nebylo a z činu žádná škoda nepovstala. Zda úmyslu zákonodárcovu, chrániti čistotu, nerušený a klidný průběh voleb a svobodné jich provedení, nebylo již dostatečně vyhověno tím, že šetřeno bylo zákazu výčepu lihovin přes ukončení skrutinia netřeba zkoumati, kdyžtě zákonodárce sám uznal vhodným, vysloviti dotyčný zákaz pro celý den volby a celý den předcházející.

Citace:

Čís. 295. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 405-406.