Čís. 245.


Odevzdávání padělaných peněz k poštovní dopravě jest dokonaným přečinem dle § 4, poslední odstavec zákona ze dne 22. května 1919, čís. 269 sb. z. a n.
(Rozh. ze dne 26. srpna 1920, Kr II 71/20.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného Františka W. do rozsudku krajského soudu ve Znojmě ze dne 7. února 1920, jímž byl uznán vinným přečinem podle § 4 posledního odstavce zákona ze dne 22. května 1919 č. 269 sb. z. a n. mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnost vytýká rozsudku ve směru objektivním nesprávnost odsouzení dle posledního odstavce § 4 zákona ze dne 22. května 1919 č. 269 sb. z. a n., poněvadž v odevzdávání peněz poštovnímu úřadu na poštovní poukázku nelze shledati ku skutkové podstatě vyžadovaného udávání, ježto poštovní úředník dle svých předpisů jest povinen, by bankovky zkoumal a falešné vyloučil, a tím zcela vyhověno by bylo účelu zákona, by oběh peněz vyloučením falsifikátů byl chráněn. Než účelem odevzdávání peněz poštovnímu úřadu není, by falešné peníze byly z oběhu vyloučeny, nýbrž, by peníze cestou poštovního úřadu dostaly se do oběhu. V tom však právě záleží udávání peněz ve smyslu shora uvedeného zákona, při čemž vyplývá již z výrazu »udávání«, že netřeba, by peníze skutečně do oběhu se dostaly. Pakliže tedy skutečně poštovní úředník, šetře uložené mu opatrnosti, falešné peníze jako takové pozná a zadrží, zabrání ovšem touto jaksi policejní službou, by se škoda, jíž i trestní ustanovení zákona mají čeliti, nestala, avšak pro skutkovou podstatu »udávání«, již pokusem odevzdati falešné peníze poště vyčerpanou, a tudíž pro skutkovou podstatu dokonaného přečinu dle posl. odst. § 4 zák. jest okolnost tato bezvýznamnou.
Citace:
Čís. 245. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 340-341.