Poznámky prof. Jiřího Hoetzla.Udělal jsem zkušenosti, že z neloyální polemiky není věcného užitku. Veřejně jsem hájil mnohé these, ale nikdy jsem neprozrazoval interních věcí. O možnosti toho mne poučily Sommrovy brožury, které daly na pospas veřejné lačnosti interna naší právnické fakulty. V žádném sboru profesorském není harmonie o všech věcech fakultních. Takové věci je nejlépe vyřizovati ve sboru samém.Pokud jde o případ Rauschrův, jsem toho názoru, že nelze připustiti, aby mladší lidé, získavší i konjunkturálně rychlý vzestup k ordinariátu, trčeli na naší fakultě před právníky (nikoli horšími jich), kteří neměli této konjunkturální výhody. Pro mne také padalo na váhu, že takové děti konjunktury jsou přece jenom povinny, aby neopouštěly tak s lehkým srdcem fakultu, kde jim štěstí tolik přálo.Ve své brožuře »Doslovk aféře Saturníkově« věnoval Sommer svou laskavou pozornost i mně. Nebudu na všecko reagovati, tak na př. na tváření se Sommrovo, jako by v případě Rauschrově šlo o refus Kaprasovo, nikoli Sommrovo. Mně přece nebude Sommer namlouvati, že nestál celým svým vlivem a energií za Rauschrem.Obmezím se jen na některé věci. Sommer píše na str. 6pozn. 3: »Za to s potěšením kvituji, že prof. Hoetzel nyní utíká (podtrhuji já) od autorství článku »Útoky na právnickou fakultu Karlovy university a na autonomii vysokých škol« (Právník 74, 427 nn), k němuž se krátce před vyjitím mé brožury »Strach z diskuse« přihlásil.«Nemohu než Sommrovi zkaziti jeho radost. Vylíčení,které on podává, je naprosto nesprávné. o Saturníkovi, jakož i překlad posudku prof. F. Taranovského. Nechť si soudný čtenář učiní závěr sám.Prof. Dr. Jiří Hoetzel.