NPD documents search: Váž. tr., 1-2 (1919-20)

Čís. 132.

Předražování. Tím, že odběr předmětu potřeby jest vázán na úřední lístky, není vyloučena trestnost předražování při prodeji bez lístků.
(Rozh. ze dne 14. února 1920, Kr I 510/19.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného Rudolfa S. do rozsudku krajského soudu v Liberci ze dne 26. srpna 1919, jímž stěžovatel uznán byl vinným přečinem dle § 23, č. 4 cís. nař. ze dne 24. března 1917, čís. 131 ř. z.
Důvody:
Zmateční stížnost brojí proti odsouzení pro přečin § 23, č. 4 cís. nař. ze dne 24. března 1917, čís. 131 ř. z. z důvodů č. 10, 9 a) a b) § 281 tr. ř. Prv uvedený důvod zmateční nepřichází vůbec v úvahu, poněvadž stížnost netvrdí, že by místo přečinu dle § 23, č. 4 cís. nař. dána byla podstata jiného činu soudně trestného, nýbrž domáhá se úplného sproštění stěžovatelova od obžaloby. Proti odsouzení pro přečin řetězového obchodu namítá stížnost, že, ježto nešlo o prodej cukru a mýdla na dotyčné lístky, nelze předměty ty pokládati za předměty potřeby, nýbrž za předměty čistě luxusní, kupované konsumenty nad množství, jim úřadem přikázané, na něž proto trestních předpisů cís. nař. vůbec nelze použíti. Ježto prodával stěžovatel jen cukr a mýdlo, jež si sám, pokud se týče jeho známí, přímo od úst utrhli a jichž prodejem zboží na lístky přidělené nemohlo býti zdražováno, nemůže prý o úmyslu, vyháněti ceny do výše, a o zbytečném vsunování se do přechodu předmětů potřeby od výrobce do konsumu, tedy o řetězovém obchodu, býti řeči. Než vývodům zmateční stížnosti nelze přisvědčiti. Pojem předmětů potřeby jest pro obor cís. nař. z 24. března 1917 čís. 131 ř. z. vymezen v § 1 cís. nař. v ten smysl, že takovými předměty jsou movité věci vůbec, jež slouží bezprostředně nebo prostředně životním potřebám lidí neb domácích zvířat. Z tohoto ustanovení ve spojení s nadpisem cís. nařízení, jenž označuje zaopatřování obyvatelstva předměty potřeby jako účel nařízení, vyplývá, že rozhodným jest pro otázku, spadá-li ten který obchod pod ustanovení cís. nařízení, nikoli stupeň nezbytnosti kupovaného předmětu pro dotyčného kupitele, nýbrž upotřebitelnost jeho pro ukojení životních potřeb lidí vůbec. Okolnost, že spotřeba toho kterého předmětu potřeby upravena jest úředně a že dotyčné dávky spotřební vázány jsou na předložení lístku, dokazuje jen neklamně důležitost potřeby dotyčného předmětu a odstraňuje každou možnou snad pochybnost, že by nešlo o předmět potřeby ve smyslu § 1 cís. nař. Jelikož cís. nařízení upravuje zaopatření obyvatelstva takovými předměty vůbec a bezvýminečně, nesejde na tom, jakým způsobem bylo dotyčného množství předmětu potřeby nabyto a byl-li prodáván dále na lístek aneb s obejitím dotyčných předpisů. Jestiť ohledně takového předmětu obchod nepravidelný, předražování připouštějící, vůbec jen v posledním případě možný. Jde proto v konkrétním případě jen o to, stal-li se další prodej zboží na lístky, nabytého ve formě obchodu řetězového, což zmateční stížnost v podstatě vůbec nepopírá. Dovolává-li se stěžovatel, že neměl vědomí předražování, odporuje tvrzení to zjištění soudu nalézacího; ostatně spadala by nevědomost ta do oboru omylu právního, jenž pachatele vedle §§ 233, 238 tr. z. neomlouvá. Ovšem nebylo jednáním stěžovatelovým ostatní obyvatelstvo ve svém přídělu dotyčných předmětů zkracováno a nebyl jím zdražován cukr na lístky vydávaný. Že však cena cukru stěžovatelem do obchodu daného jeho jednáním byla stupňována, zjišťuje rozsudek číselně a nelze proto subsumpci pod trestní ustanovení § 23, č. 4. cís. nař. shledati neoprávněnou.

Citace:

Čís. 132. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 198-199.