Čís. 179.Jde-li o krádež (podílnictví na krádeži) běžných zlatých mincí jest pro kvalifikaci trestného činu rozhodnou jejich vnitřní hodnota, nikoliv pouze jejich cena nominelní.(Rozh. ze dne 30. dubna 1920, Kr I 663/19.)Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného Josefa B. do rozsudku krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. listopadu 1919, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem podílnictví na krádeži dle §§ 185, 186 b) tr. z.Důvody:Zmateční stížnost dovolává se proti rozsudku, odsuzujícímu obžalovaného pro zločin podílnictví na krádeži dle §§ 185, 186 b) tr. z. zmatečních důvodů § 281 čís. 9 a) i b) tr. ř., navrhujíc zrušení rozsudku a odsouzení toliko pro přestupek krádeže. Než zmateční stížnost vůbec nedovozuje, že by v přítomném případe šlo o skutkovou podstatu krádeže místo podílnictví na krádeži, dotyčný návrh jest tudíž patrně ve směru tom nepřesný a má zníti na přestupek podílnictví na krádeži. Z toho a z vývodu zmateční stížnosti, jež obrací se jen proti tomu, že soud při běžných zlatých mincích, o něž jde, nevzal za základ kvalifikace nominelní jich cenu, nýbrž vnitřní jich cenu. 200 K převyšující, vyplývá též, že nejde o zmateční důvody číselně citované, nýbrž že uplatňuje se zmateční důvod § 281 čís. 10 tr. ř. Není však odůvodněna. Rozsudek vším právem rozlišuje mezi nominelní cenou běžných zlatých mincí a cenou zlata, která v době spáchaného skutku nominální cenu daleko převyšovala. Byť i ažiotáž se zlatými penězi byla zakázána, přece nelze skutečnou tuto diferenci ve prospěch pachatele trestního činu pominouti. Příčilo by se to přímo zásadě § 173 tr. z., jenž jistě nemíní ustanovením poslední věty postavení pachatelovo zlepšiti, a bylo by to v přítomném případě tím křiklavější, kdyžtě obžalovaný sám, jak zjištěno, prodejem ukradených zlatých mincí utržil daleko přes 200 K.