Čís. 154.


Amnestovaný trestný čin nemůže kvalifikovati další trestný čin jako přečin dle § 20 č. 2 a) cís. nař. ze dne 24. března 1917 č. 131 ř. z.
(Rozh. ze dne 9. března 1920, Kr I 68/20.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v zasedání neveřejném zmateční stížnosti obžalovaného Václava D., do rozsudku lichevního soudu u sborového soudu v Mladé Boleslavi ze dne 10. ledna 1920, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem předražování podle § 20 cís. nar. ze dne 24. března 1917, č. 131 ř. z., rozsudek v odpor vzatý zrušil a přikázal věc lichevnímu soudu při okresním soudě v Sobotce, by ji znovu projednal a rozhodl mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnost, uplatňující mimo jiné zmateční důvody též důvod č. 10 § 281 tr. ř., jest odpodstatněna. Obžalovaný byl okresním soudem v Sobotce rozsudkem ze dne 26. května 1919 odsouzen pro přestupek předražování dle § 20 cís. nař. ze dne 24. března 1917, č. 131 ř. z. a rozsudek ten byl výrokem odvolacího soudu v Mladé Boleslavi ze dne 17. července 1919 co do viny potvrzen, avšak co do trestu zmírněn. Rozhodnutím okresního soudu v Sobotce ze dne 23. února 1920 bylo pak uznáno, že trest ten jest bezúčinným, poněvadž obžalovanému byla po rozumu zákona ze dne 28. května 1919, č. 299 sb. z. a n. přiznána betrestnost. Rozsudek v odpor vzatý má za to, že obžalovanému byl trest prominut z důvodu toho, že čin trestný byl spáchán před převratem roku 1918 a že okolnost ta nepadá na váhu, ježto se vyžaduje jen odsouzení pro předražování nikoliv také výkonu trestu, má-li se obžalovanému k témuž trestnímu činu se navrátivšímu vytýkati přečin. Názoru toho však nelze sdíleti, poněvadž obžalovanému, jenž nabyl ohledně přestupku z roku 1918 beztrestnosti podle § 13 zákona ze dne 28. května 1919, č. 299 sb. z. a n., vina vůbec s veškerými právními následky byla smazána, takže onen čin vůbec odpadl. Vzhledem k tomu a poněvadž ani dle obžaloby, ani dle výpočtu v rozsudku obsaženého neoprávněný zisk obžalovaného buď docílený anebo jehožto docíliti chtěl, nečinil 2000 K, jde v přítomném případě o přestupek.
Citace:
Čís. 154. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 231-232.