NPD documents search: České právo, 13 (1931) - V. Německý právnický sjezd Československa

Čís. 11.

Předražování (cís. nař. ze dne 24. března 1917 čís. 131 ř. z.).— Poměr § 23 čís. 3 k § 20 čís. 1 a § 23 čís. 4. — K pojmu nakupování dle § 23 čís. 3.
(Rozh. ze dne 15. února 1919, Kr I 30/18.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Táboře, pokud jím byl obžalovaný uznán vinným přečinem dle § 23, č. 3 cís. nař. ze dne 24. března 1917, č. 131 ř. z.
Důvody:
Pokud zmateční stížnost obžalovaného brojila proti výroku o vině pro přečin § 23 čís. 3 cit. nař. z formálních důvodů zmatečnosti, byla již v sezení neveřejném zavržena. Zbývá proto jen ještě přezkoumati zmíněný výrok o vině s hlediska věcněprávních zmatků č. 9 lit. a), č. 10 § 281 tr. ř. Zmateční stížnost uplatňuje, že zákonodárce slovy »vyháněti ceny do výše« nemínil případ, když obchodník nakupuje zboží, aby je sám s nepřiměřeným ziskem prodal; kdo zboží za přemrštěnou cenu sám dále prodává, musí je prý napřed koupiti a dopouští se tím prý přestupku dle § 23 č. 1 cís. nař. ze dne 24. března 1917, č. 131 ř. z. Nutno prý rozlišovati úmysl, docíliti vyšší ceny na venek, od úmyslu, docíliti vyšší ceny pro sebe; činnost, provozovaná v onom úmyslu, týká se prý jenom tak zvaných řetězových obchodů. K těmto vývodům zmateční stížnosti přisvědčiti nelze. Především nasvědčuje okolnost, že v § 23 cís. nař. provozování řetězových obchodů v odstavci 4 zvlášť a výslovně prohlášeno jest trestným, patrně tomu, že se odstavec 3 tohoto paragrafu na totéž jednání vztahovati nemůže, jelikož by jinak zákon v témže paragrafu totéž jednání dvakrát trestem ohrožoval. Proč se zmateční stížnost dovolává § 23 č. 1 cís. nař., není nijak jasno a nelze ani ze souvislosti postříci. Slova předchozí o použití výrazu »přestupek« nasvědčují spíše tomu (»kdo zboží za přemrštěnou cenu sám dále prodává«), že chtělo se dovoláváno býti § 20 č. 1 cís. nař. Pakli tomu tak, dlužno vytknouti, že podstatného rozdílu mezi § 23 č. 3 a § 20 č. 1 cís. nař. po subjektivní stránce není. § 20 č. 1 tresce prodej předmětu potřeby za zřejmě přemrštěné ceny, takovým prodejem přispívá pachatel nutně a vědomě buďto sám neb ve spojení s podobnými činy jiných prodavatelů k všeobecnému stupňování cen. § 23 č. 3, předbíhaje skutečnému prodeji, tresce již tam blíže naznačené nakládání s předměty potřeby, předsevzaté v úmyslu, by jejich ceny byly stupňovány, při čemž jest lhostejno, zda po té dojde skutečně k prodeji čili nic. Pakli však stížnost chtěla skutečně poukázati k § 23 č. 1 a z porovnání jeho s § 23 č. 3 vyčísti rozdíl mezi úmyslem, zpeněžiti věc s větším ziskem a úmyslem, stupňovati ceny předmětů potřeby, nutno podotknouti, že ve většině případů jest úmysl, zpeněžiti věc s větším ziskem, totožným s úmyslem, stupňovati její cenu, ježto stupňování cen na venek jest ponejvíce nutným, pachateli známým, jím přes to schváleným a v úmysl pojatým prostředkem k docílení většího zisku pro sebe. V případě, o nějž se jedná, vyplývá také z rozhodovacích důvodů naříkaného rozsudku, že obžalovaný pomýšlel docíliti většího zisku pro sebe tím, že chtěl nahromaděné zboží ve vhodném okamžiku dráže prodati. Na svém vlastním zboží může pachatel jen tehdy zvýšením cen získati, když se ceny zboží vůbec zvýší. Následkem toho směřuje jednání pachatele, jenž způsobem v § 23 č. 3 zmíněným na vlastní zisk spekuluje, nutně k tomu, aby vlastním jednáním, po případě ve spojení s podobným jednáním jiných osob, k témuž cíli směřujících, cenu zboží vůbec do výše vyhnal a tím svého sobeckého cíle dosáhl. Nelze proto shledati správným, odsuzuje-li rozsudek obviněného dle § 23 č. 3 cís. nař. na základě zjištění jeho úmyslu, ceny zboží vyhnati do výše, prohlásiv hromadění zboží a jeho zazdění, jak bylo provedeno, za způsobilý prostředek, vyhnati do výše cenu tohoto zboží, aby tím dosáhl co možná velkého zisku. Prohlašuje-li zmateční stížnost odsouzení ve směru § 23 č. 3 cís. nař. i proto za nesprávné, poněvadž prvý soud sám připouští, že obviněný zásoby zboží, ohlášení podléhající, pokud na ně mají nárok dotyčné ústředny, včas ohlásil, pak ponechává stranou zjištění rozsudku, že toto včasné ohlášení nestalo se dobrovolně, nýbrž teprve, když zboží při domovní prohlídce u obžalovaného bylo nalezeno, a že obžalovaný v době, kdy zboží bylo odkryto, na jeho ohlášení a odvedení vůbec nepomýšlel. Provádějíc zmateční stížnost ústně, uplatňovala ještě obhajoba obžalovaného, že ke skutkové povaze přečinu, jímž byl uznán vinným, schází jak známka skupování a hromadění, tak potřebný úmysl vyháněti ceny do výše; skupování a hromadění předpokládá prý značné množství zboží. Naproti tomu jest především poukázati k tomu, že cís. nař. ze dne 24. března 1917 č. 131 ř. z. právě tak, jako předchozí cís. nař. ze dne 21. srpna 1916 č. 261 ř. z., nepoužívá výrazu »skupování«, nýbrž výrazu »nakupování«, čímž mělo býti výslovně čeleno názoru, jako by se musilo jednati o nabytí nějak nepoměrně velikých zásob. Stačí, když pachatel veškeru proň dosažitelnou zásobu ne příliš nepatrného objemu na sebe strhne a ji schová a z obchodu vyloučí, místo aby ji jako řádný a poctivý obchodník uvedl do obchodu. Za války, kdy jednak značně stoupla poptávka po všelikých předmětech potřeby, jednak nesmírně klesla nabídka následkem nedostatku potřebných surovin, pracovních sil a veškerých provozovacích prostředků a následkem přerušení a uváznutí obchodních styků s cizinou a dovozu a kdy nastalo téměř všeobecné lichvaření zbožím, padá na váhu již i takové množství, jež by za pravidelných okolností a přirozeného poměru nabídky k poptávce nijak nerozhodovalo a nemělo žádného vlivu na trh. Ostatně nelze v tomto případě tvrditi, že se jednalo o nepatrné množství zboží, any předměty u obžalovaného zabavené byly odhadnuty na 58276 K 5 h a 24623 K 90 h, zajisté to zásoba, jež, přihlížejíc k místním poměrům, má význam značný. Jest všeobecně známo, že v době, kdy byl čin spáchán, zejména látky, jichž třeba k zhotovení prádla a šatstva, téměř úplně z trhu vymizely a vůbec k dostání nebyly. V ohledu subjektivním odmítá nalézací soud prvé stolice hájení se obžalovaného, že jednal v úmyslu, by zboží uchránil před zloději a drancováním a že je chtěl zabezpečiti pro sebe, případně pro své zákazníky z vojny se vrátivší a zjišťuje obšírně a zevrubně, že úmysl jeho směřoval k tomu, by vyhnal ceny do výše.

Citace:

Také Rakousko novelisuje živnostenský zákon. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1934, svazek/ročník 15, číslo/sešit 9-10, s. 398-398.