NPD documents search: Váž. tr., 13 (1931)

Čís. 279.

Zlomyslná výzva k násilnostem, řízená na rozvášněný dav, spadá pod ustanovení § 87 tr. z.
(Rozh. ze dne 16. října 1920, Kr I 415/20.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaných do rozsudku krajského soudu v Mladé Boleslavi ze dne 7. května 1920, jímž byli uznáni vinnými zločinem veřejného násilí dle § 87 tr. z., mimo jiné z těchto
důvodů:
Provádějíc důvody zmatečnosti čís. 9 a) a 10 § 281 tr. ř., má zmateční stížnost za to, že není zde skutkové podstaty zločinu dle § 87 tr. z. a že by se mohlo jednati nanejvýše o výzvu k ublížení na těle (§ 431 tr. z.) nebo k zprotivení se osobám vrchnostenským při výkonu jich služby (§ 279 tr. z.), ježto slova »mažte ho, řežte ho, jen ho!« nemohou dle svého významu pokládána býti jednak »za čin ze zlomyslnosti předsevzatý«, jednak za čin, způsobilý přivoditi nebezpečí pro život, zdraví neb osobní bezpečnost lidí nebo ve větším rozsahu pro cizí majetek. Především sluší poukázati zmateční stížnost na předpis § 288 čís. 3 tr. ř., který nedovoluje, by materielní nesprávnost rozsudku odvozována byla ze skutkového stavu, rozsudkem nezjištěného, ba zjištěním rozsudku přímo odporujícího. Tím stávají se bezpředmětnými vývody stížnosti, jež pokoušejí se o to, vylíčiti na základě svémocného ocenění výsledků hlavního přelíčení příběh podstatně jinak, než jak zjištěn byl soudem nalézacím v rozsudku. Zkoumá-li se rozsudek s tohoto hlediska, tu nelze přisvědčiti názoru zmateční stížnosti. Slova »mažte ho, řežte ho, jen ho!« obžalovanými pronesená, sama o sobě obsahují ovšem výzvu, ať již k pouhému ublížení na těle, ať již k násilnému odporu proti vrchnostenským osobám při výkonu jich služby. Než za okolností, za nichž v konkrétním případě dle zjištění soudu byla pronesena, nebyl by tím trestný dosah jejich vyčerpán. Rozsudek poukazuje na tehdejší krajně kritickou situaci, kde Rudolf M. a Pavel Č. obklopeni byli houfem rozrušených lidí, 150 ano i více hlav čítajícím. Netřeba obšírně dovozovati ze známé mentality rozkvašené masy, že slova, jež, byvše pronesena za normálních okolností k jednotlivci neb několika lidem, měla by toliko význam výzvy k prostému útoku na odpůrce, z obvyklých mezí nevybočujícímu a proto ne zvláště nebezpečnému, mohou, byvše do masy vržena, rozpoutati vášně měrou takovou, že účinku nelze vůbec předem dohlédnouti, natož ovládati. Tím nastávají ovšem »zvlášť nebezpečné poměry«, jaké má na zřeteli dle nadpisu svého § 87 tr. z., a stupňuje se trestní zodpovědnost měrou v § 87 tr. z. vytčenou, jakmile jednal pachatel ze zlomyslnosti, totiž zúmyslně, čítaje právě s mimořádnou situací, která nebezpečí pro statky v § 85 tr. z. b) uvedené měrou vylíčenou zvyšuje. Rozsudek zjišťuje ohledně obžalovaných výslovně, že inkrimovaná slova pronesli k lidu ze zlomyslnosti, poukazuje na jich inteligenci, jež musila jim na vědomí přivésti dosah jejich jednání. Nelze proto podřadění skutku pod § 87 tr. z. uznati právně mylným.

Citace:

Jmenování. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1931, svazek/ročník 13, číslo/sešit 10, s. 90-90.