NPD documents search: Váž. civ., 20 (1938)

Čís. 299.

Ustanovení trestního zákona o beztrestnosti pro účinnou lítost nelze vztahovati na jiné činy, než na krádež a zpronevěru.
(Rozh. ze dne 18. listopadu 1920, Kr I. 506/20.)
Nejvysší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku zemsk. trestního soudu v Praze ze dne 29. dubna 1920, jímž byl uznán vinným přečinem dle § 20 čís. 2 lit. a) cís. nařízení ze dne 24. března 1917, čís. 131 ř. z. — mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnost uplatňuje jediný důvod zmatečnosti dle § 281 č. 9 a) tr. ř. Odvolávajíc se na skutečnost, nalézacím soudem zjištěnou, že obžalovaný Janu P-ovi, jemuž byl prodal 2 q pšenice za 1100 K, později částku 900 K jako přeplatek vrátil, vychází zmateční stížnost z názoru, že tento krok obžalovaného je důvodem beztrestnosti, poněvadž prý tím obžalovaný svůj trestný skutek zvrátil, původní úmysl zavrhl a újmu činem vzešlou napravil, čímž prý skutek jeho pozbyl povahy činu trestného. Při tom dovolává se stížnost zejména analogie ustanovení trestního zákona o beztrestnosti následkem účinné lítosti dle §§ 187 a 188 tr. z. Zmateční stížnost, jež ve skutečnosti uplatňuje důvod § 281 č. 9 b) tr. ř., je neodůvodněna. Čin spáchán, dokonán byl obžalovaným již tím, že za pšenici cenu zřejmě přemrštěnou nejen požádal, nýbrž si i vyplatili dal, a nemění ničeho na jeho trestnosti ta okolnost, že později přeplatek vrátil a tím snad škodu, kupci pšenice způsobenou, dodatečně nahradil. Ustanovení trestního zákona o beztrestnosti následkem účinné lítosti jsou rázu výjimečného, vztahujíce se výhradně na krádež a na zpronevěru, a není přípustno užívati jich ohledně jiných trestných činů, než na které omezuje zákon možnost jich použití, tedy také ne ohledně předražování. Vrácení přeplatků a tím přivoděná náhrada škody může při předražování míti význam především s hlediska všeobecně platného ustanovení o okolnostech polehčujících (§ 264 k) tr. z.), a nalézací sond také skutečně v tom, že obžalovaný, vrátiv Janu J-ovi obnos 900 K, škodu nahradil, spatřuje okolnost polehčující. Jako jedna z podmínek beztrestnosti mohlo by vrácení přeplatku vzhledem k tomu, že čin spáchán byl před 28. říjnem 1918, míti sice význam s hlediska § 13 zák. ze dne 28. května 1919, čís. 299 sb. z. a n., možnost nabýti beztrestnosti tímto způsobem, je však v tomto případě vyloučena tím, že obžalovanému uložen byl nalézacím soudem na svobodě trest delší sedmi dní a pokuta vyšší 1000 K. Ostatně dlužno v tomto případě, poněvadž jde o přečin dle § 30 odst. 5 nař. vlády republiky Československé ze dne 21. června 1919, č. 347 sb. z. a nař. pokračovati v řízení až do pravoplatného rozsudku.

Citace:

Čís. 299. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 408-409.