NPD documents search: Váž. tr., 1-2 (1919-20)

Čís. 124.

Neoprávněné disposice s obilím ze žní roku 1918 a let předcházejících zůstaly přes ustanovení § 46 nařízení čsl. vlády ze dne 27. června 1919 čís. 354 sb. z. a n. trestnými dle příslušných starších předpisů.
(Rozh. ze dne 5. února 1920, Kr I 476/19.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného Bedřicha P. do rozsudku krajského soudu v Písku ze dne 10. července 1919, pokud jím uznán byl vinným přečinem dle § 32, č. 4 min. nař. ze dne 26. května 1917, č. 235 ř. z.
Důvody:
Zmateční stížnost uplatňuje důvody zmatečnosti č. 5 a 9 a) § 281 tr. ř. Dovozuje, že trestnost činu obžalovaného, úmyslné, neoprávněné zcizení zásob obilních, spáchané po žních 1918 — přestala dle § 46 nař. vlády československé ze dne 27. května 1919, č. 354 sb. z. a n., ježto dnem vyhlášení tohoto nařízení (1. červencem 1919) pozbylo platnosti cís. nař. ze dne 11. června 1916, čís. 176 ř. z., doplněné min. nař. ze dne 26. května 1917, č. 236 ř. z., které do té doby upravovaly obchod obilím a mlýnskými výrobky, a bezvýhradným jich zrušením přestala také trestnost činů, které spadaly pod § 32, odst. 2 až 4 nař. z roku 1917, resp. 1916. Stížnost má za to, že obžalovaný neměl býti v době vynesení rozsudku (10. července 1917) odsouzen ani podle cís. nař. z roku 1916, resp. nař. z roku 1917, které byly zrušeny, ani podle nového nařízení z roku 1919, které se vztahuje pouze na výrobky žně roku 1919. Stížnost není odůvodněna. Správné jest, že dle § 46 nař. vlády československé ze dne 27. června 1919, č. 354 sb. z. a n. pozbylo dnem vyhlášení tohoto nařízení (1. července 1919) platnosti nařízení vešk. min. ze dne 26. května 1917, čís. 235 ř. z., jímž se mění a doplňuje cís. nař. ze dne 11. června 1916, čís. 176 ř. z., rovněž jest správno, že nové, nyní platné nařízení se vztahuje dle § 1 na úpravu obchodu, obilím a mlýnskými výrobky sklizně z roku 1919; z toho však nevyplývá, že jednání spáchaná za platnosti dřívějších nařízení, jejich předpisům a zákonům se příčící, v našem případě neoprávněné úmyslné zcizování zásob obilí, spáchané po žních 1918, se staly beztrestnými. Zrušovací doložka § 46 nového nařízení znamená pouze, že takováto jednání, pokud se týkají žně 1919, dlužno posuzovati výhradně dle ustanovení nového nařízení. Z toho plyne, že úchykou od článku II. uvoz. zák. k trestnímu zákonu dlužno posuzovati neoprávněná disposiční jednání obilím ze žní 1918 a předcházejících dle starších nařízení, nikoliv dle nového. Naprosto mylné jest mínění stěžovatelovo, že nové nařízení zamýšlelo vysloviti beztrestnost jednání, předsevzatých před 1. červencem 1917, pokud nebyl o nich vynesen rozsudek. K tomu nebylo zajisté žádného důvodu, kdyžtě nové nařízení, v § 33 obsahuje doslovně táž trestná ustanovení, ohledně žně 1919 jako obě zrušená nařízení z roku 1916 a 1917 v § 32 ohledně žní z roku 1916 a násl. Proto také jest prakticky úplně lhostejno, z jaké žně pochází obilí obžalovaným nesprávně zcizené, zda z roku 1918 či z let dřívějších. Tato okolnost jest tudíž v přítomném případě pro posouzení trestnosti nerozhodna a jest proto neodůvodněna výtka zmateční stížnosti, že rozsudek jest nejasný a neúplný proto, že nezjistil časově provenienci zásob. Dlužno podotknouti, že stížnost sama stojí na stanovisku, že obilí pocházelo ze žně roku 1918. Nemá proto příčiny si stěžovati, že bylo jednání obžalovaného posuzováno dle § 32 nař. vešk. min. ze dne 26. května 1917, čís. 235 ř. z. pro tuto žeň platného.

Citace:

Čís. 124. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 189-190.