NPD documents search: Všehrd, 15 (1934) - Dr. Otakar Peterka: Pojem nezaměstnaného, nezaměstnanosti a její formy

Čís. 229.

Předražování. Přečin dle § 13 zákona ze dne 17. října 1919 čís. 568 sb. z. a n. nestane se beztrestným tím, že pachatel projevil proti kupujícímu později ochotu, prodati mu předměty potřeby bez podmínky současné koupě jiného zboží. Lhostejno, zda pachatel sám, by mohl si opatřiti požadované předměty potřeby, musel koupiti též zboží jiné.
(Rozh. ze dne 12. července 1920, Kr I 293/20.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství v Praze do rozsudku lichevního soudu při zemském trestním soudě v Praze ze dne 23. února 1920, jímž obžalovaná Anna V. sproštěna byla dle § 259 č. 3 tr. ř. obžaloby pro přečin předražování podle § 13 zák. ze dne 17. října 1919 č. 568 sb. z. a n., rozsudek v odpor vzatý zrušil a uznal obžalovanou vinnou dle obžaloby.
Důvody:
Nalézací soud zjistil o obžalované Anně V-ové, že dne 18. listopadu 1919 v obchodě potravinami své dcery Anny S-ové, který vede, obstarávajíc sama nákupy i prodej, odpověděla Josefu J-ovi na jeho žádost, by mu prodala pět vajíček, jež viděl ležet v krámě na košatince a jichž měla ještě více v krámě, slovy: »Chcete-li těch pět vajíček, musíte vzít jednu čtvrtku másla, já je také jinak nekupuji, jinak vám vejce nemohu prodat«, a že teprve, když jí J. oznámil, že to udá, prohlásila, že by mu prodala bez másla jedno nebo dvě vajíčka, že však J., poněvadž másla nepotřeboval a jelikož cena za vejce požadovaná byla vysoká, ničeho nekoupil. Přes to nalézací soud sprostil obžalovanou dle § 259 čís. 3 tr. ř. obžaloby pro přečin dle § 13 zákona ze dne 17. října 1919 č. 568 sb. z. a n. a odůvodnil výrok svůj v ten smysl, že obžalovaná, byť odepřela prodati pět vajec, nebude-li zároveň odebráno jiné zboží, totiž máslo, pak, když se Josef J. proti tomu ohradil, přece jen byla ochotnou prodati jedno nebo dvě vajíčka bez másla, takže prý skutková podstata uvedeného přečinu není dána, to tím méně, když prý obžalovaná byla s počátku nucena žádati, by J. s vejci koupil i máslo, ježto sama, jak nalézací soud za zjištěné pokládá, musila máslo koupiti, by od dotyčné prodavačky dostala vejce. Názor tento je zřejmě nesprávný a zmateční stížnost státního zastupitelství, uplatňujíc proti rozsudku důvod zmatečnosti dle § 281 č. 9 a tr. ř., vším právem vytýká, že výrokem tím bylo nesprávně použito zákona. Jeť nepochybno, že čin, obžalované za vinu kladený, spáchán a také dokonán byl již tím, když obžalovaná vůči J-ovi, který od ní žádal prodej oněch 5 vajec, prohlásila, že, chce-li je, musí vzít čtvrtku másla, neboť tím zcela jasně mu odepřela prodej vajec, tedy předmětu potřeby, pro případ, neodebere-li od ní jiné zboží, totiž máslo. Čin ten nestal se, jak má za to patrně soud nalézací, beztrestným tím, že obžalovaná projevila později oproti J-ovi ochotu, prodati mu část vajec bez podmínky současné koupě másla, to tím méně, když ochota ona týkala se pouze jednoho neb dvou vajec tak, že i tehdy obžalovaná vlastně setrvala pro případ opětné žádosti o prodej pěti vajec na stanovisku, původně zaujatém, tedy na odepření prodeje tohoto počtu vajec, nebude-li zároveň odebráno máslo. Ani té skutečnosti, že obžalovaná také musila máslo koupiti, aby dostala koupiti vejce, se dovolávati nelze, neboť otázka trestnosti jejího jednání nemůže odvislou činěna býti od té okolnosti, že se téhož činu dopustila i některá osoba jiná. Tvoří tedy jednání obžalované přičítaný jí delikt a bylo proto oprávněné zmateční stížnosti státního zastupitelství vyhověti.

Citace:

Čís. 229. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 323-324.