Čís. 7211.

Nedostavení se k rozvrhovému roku má v zápětí pozbytí práva k rekursu toliko tenkrát, jde-li o rekurs proti přikázání pohledávky třetí osoby, není však věřiteli zabráněno, by se rekursem nedomáhal nápravy rozvrhového usnesení co do své vlastní pohledávky, buď že mu nebyla vůbec přikázána nebo že mu nebyla přikázána správně.
»Vymáhajícím věřitelem«, po jehož úplném uspokojení jest přiřknouti pohledávky řádně neohlášené ve smyslu § 172, druhý odstavec, ex. ř., není správce úpadkové podstaty, na jehož návrh bylo zavedeno dražební řízení.
Okolnost, že příslušenství pohledávky nebylo podle § 210 ex. ř. přihlášeno k rozvrhovému roku, není na závadu, by nebylo přikázáno, bylo-li vidno z veřejné knihy (exekučních, úpadkových spisů), že jest po právu a způsobilé k uspokojení.
(Rozh. ze dne 11. července 1927, R I 477/27.) — Čís. 7211 —
1167
K návrhu správce dlužníkovy úpadkové podstaty a vymáhajícího věřitele družstva V. v Č. byla provedena exekuční dražba úpadcových nemovitostí. Rozvrhuje nejvyšší podání vyhověl soud prvé stolice odporu správce úpadkové podstaty a některých věřitelů a nepřikázal eráru pohledávky na daních, ježto nebyly včas přihlášeny podle § 172, druhý odstavec ex. ř. Knihovnímu věřiteli »B-ským pravovárečníkům, měšťanský pivovar v B.« přikázal prvý soud sice jistinu, nikoliv však její příslušenství (výlohy vyhotovení, poplatky a zavtělení dluhopisů a 8% úroky z úroků). Rekursní soud vyhověl rekursu finanční prokuratury a přikázal eráru pohledávku daňovou a vyhověl i rekursu B-ských pravovárečníků v B. a přikázal jim též příslušenství jistiny.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu správce úpadkové podstaty.
Důvody:
Dovolací rekurent napadá usnesení rekursního soudu jednak proto, že rekursní soud přihlížel k rekursům české finanční prokuratury v zastoupení čsl. státu a firmy: »B-ští pravovárečníci« přes to, že, jak za to má dovolací rekurent, těmto věřitelům právo к rekursu nepříslušelo jednak proto, že jim byly částečně přikázány z rozvrhové podstaty jejich pohledávky, ač svých pohledávek zavčas podle § 172 druhý odstavec, pokud se týče § 210 ex. ř. nepřihlásili. Dovolací rekurs není však v žádném směru opodstatněn. Jest mylným názor dovolacího rekurenta, že řečeným věřitelům právo k rekursu do rozvrhového usnesení nepříslušelo, protože se k rozvrhovému roku nedostavili. Rekurent dovolává se § 234 ex. ř. neprávem. Podle tohoto zákonného ustanovení má nedostavení se k rozpočetnímu roku za následek pozbytí rekursu toliko tenkrát, jde-li o rekurs proti přikázání pohledávky třetí osoby, nedostavení se však k rozvrhovému roku nebrání věřiteli, by se rekursem nedomáhal nápravy rozvrhového usnesení co do své vlastní pohledávky, buď že mu nebyla vůbec přikázána nebo že mu nebyla přikázána správně. (Neumannův komentář k ex. ř. str. 681 a tam uvedená rozhodnutí.) V tomto případě šlo o rekursy věřitelů, podané ve příčině jich vlastních pohledávek, protože jim nebyly vůbec, pokud se týče správně přikázány, a rekursní soud právem neodmítl tyto rekursy, nýbrž je vyřídil.
Přikázání pohledávek čsl. státu na daních a veřejných dávkách přes to, že pohledávky ty nebyly podle § 172 druhý odstavec ex. ř. zavčas k dražebnímu roku ohlášeny, a přikázání příslušenství u pohledávek firmy B-ští pravovárečníci, ačkoli příslušenství to nebylo k rozpočetnímu stání (§ 210 ex. ř.) vůbec přihlášeno, napadá dovolací rekurent neprávem. Okolnost, že berní úřad neohlásil pohledávky na daních a veřejných dávkách podle § 172 druhý odstavec ex. ř., mělo toliko za následek, že bylo přikázati dotyčné pohledávky až po úplném uspokojení vymáhajícího věřitele. Než to se napadeným usnesením stalo. Dovolací rekurs jest mylného názoru, že nebylo přikázati pohledávky státu již za pohledávkou vymáhajícího věřitele družstva V. v Č., protože prý — Čís. 7212 —
1168
tu byl ještě druhý vymáhající věřitel, totiž on, dovolací rekurent jako správce úpadkové podstaty, na jehož návrh bylo dražební řízení zavedeno. Správce úpadkové podstaty, i když má podle § 119 konk. ř. v dražebním řízení, jež sám zavedl nebo k němuž přistoupil, postavení vymáhajícího věřitele, ve skutečnosti, ježto nemá pohledávky, kterou by vymáhal, není vymáhajícím věřitelem, nýbrž jest mu postavení vymáhajícího věřitele přiznáno toliko formálně (viz pamětní spis str. 105). Byl tedy v tomto dražebním řízení ve skutečnosti jen jeden vymáhající věřitel a to družstvo V. v Č. a rekursní soud přikázal pohledávky státu na daních a veřejných dávkách, pokud byly po právu a způsobilé k uspokojení z nejvyššího podání, správně za tímto vymáhajícím věřitelem. Pokud jde o příslušenství pohledávek firmy B-ští pravovárečníci, měšťanský pivovar v Č., nevadila tomu, by bylo z nejvyššího podání přikázáno, okolnost, že nebylo podle § 210 ex. ř. přihlášeno k rozvrhovému roku, když bylo z veřejné knihy, pokud se týče z exekučních spisů a v tomto případě, kde exekuce byla vedena v úpadkových spisech, z úpadkových spisů vidno, že jest po právu a způsobilé k uspokojení (§§ 210 a 214 ex. ř.). Že je za takové rekursní soud na základě uvedených pramenů uznal, tomu dovolací rekurent neodporuje.

Citace:

Čís. 7211. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 1192-1194.