NPD documents search: Váž. tr., 1-2 (1919-20)

Čís. 290.

Ke skutkové podstatě zločinu podílnictví na krádeži (§ 185 tr. z.) stačí po stránce subjektivní, by pachatel věděl, že věc, kterou ukrývá nebo na sebe převádí, pochází z krádeže; dalšího úmyslu, najmě ziskuchtivého, se nevyhledává.
Důvodu beztrestnosti dle § 2 lit. g) tr. z. nemůže se dovolávati ten, kdo se dostal vlastní vinou do tvrzeného stavu nouze.
(Rozh. ze dne 25. října 1920, Kr I 450/20.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Chebu ze dne 21. dubna 1920, pokud jím byla obžalovaná zproštěna dle § 259 čís. 3 tr. ř. z obžaloby pro zločin podílnictví na krádeži dle §§ 185, 186 a) tr. z., rozsudek v odpor vzatý zrušil a vrátil věc soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozhodl. Důvody:
Obžaloba vinila obžalovanou, že se dopustila zločinu podílnictví na krádeži tím, že ukrývala kradené kuřivo a že jí z celkové hodnoty věcí bylo známo, že krádež byla spáchána způsobem zločinným. Rozsudek zjistil, že obžalovaná koupila od Otomara S-a pět krabic cigaret po 52 K za 100 kusů, že tyto cigarety pocházely z krádeže, spáchané Otomarem S-em a Janem L-em, nenabyl však přesvědčení o tom, že by obžalované byla bývala tato okolnost známa v době, kdy cigaret nabyla. Zjistil však dále, že obžalovaná popřela, že má cigarety v držení a nevydala jich ani potom, když jí četnický strážmistr sdělil, že cigarety, které od Otomara S-a koupila, jsou kradené, až jí bylo pohroženo domovní prohlídkou. Soud neshledal ani v tomto jednání obžalované ukrývání, trestné dle § 185 tr. z., vysloviv, že obžalovaná nejednala ze zlého úmyslu, nýbrž z obavy, by na sebe neuvalila důchodkové trestní vyšetřování, poněvadž koupené cigarety pocházejí z ciziny. Státní zastupitelství vytýká právem tomuto výroku zmatečnost dle čís. 9 a) § 281 tr. ř. Právní omyl nalézacího soudu záleží v tom, že přehlédl, že ke skutkové podstatě zločinu podílnictví na krádeži po stránce subjektivní stačí, by pachatel věděl, že věc, kterou ukrývá nebo na sebe převádí, pochází z krádeže. Dalšího úmyslu, najmě ziskuchtivého, se nevyhledává. Poněvadž pak rozsudek sám nepřímo vyslovuje, že obžalovaná byla si po sdělení četnického strážmistra vědoma, že drží, ukrývá věc kradenou, nelze vylučovati subjektivní stránku skutkové podstaty poukazem na pohnutku jejího jednání. Chtěl-li však soud nalézací svým výrokem, že chybí na straně obžalované zlý úmysl, říci, že obžalovaná jednala z neodolatelného donucení, že jest zde důvod vylučující trestnost dle § 2 g) tr. z., byl také tím porušen zákon, poněvadž obžalovaná se dostala do tvrzeného stavu nouze svou vlastní vinou, tím, že koupila kuřivo u osoby, k prodeji neoprávněné, způsobem příčícím se trestnímu zákonu důchodkovému, a nemohla by se tudíž důvodně odvolávati na beztrestnost dle § 2 lit. g) tr. z.

Citace:

Čís. 290. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 399-400.